Moniky citáty a básně

1. Díváš se do nebo a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš. A pak se jednoho večera podíváš dolů - a tady je - září ti v dlani.

2. Důvěra je nejkrásnější květ lásky; když chybí lásce živá, silná, nezvratná důvěra, tehdy je podobná pěknému, silnému stromu, má podťaté hlavní kořeny, slabý větřík ho vyvrátí.

3. Houba na mořském dně, když se dosyta napila vody, nemůže jí do sebe již více sát. Ale ne tak srdce člověka. To je schopno trpět do nekonečna.

4. Je sotva větší zklamání, než přijít s opravdu velikou radostí v srdci ke lhostejnému člověku.

5. Jediným učitelem, kterému se sem tam podaří někoho vychovat je život.

6. Abychom lidi získali, musíme v nich vzbudit víru, že je milujeme a nejlepší cesta k tomu je, milovat je opravdu.

7. Pochválena buď radost a pochválena buď bolest. Obě jsou sestry a obě posvátné.

Utvářejí svět a nadnášejí velké duchy. Jsou silou, jsou životem.

8. ,, Ani šťastný život nemůže být bez nějakých těch smutných stránek; a slovo " štěstí" by ztratilo svůj smysl, kdybychom je nemohli srovnat se smutkem. "

9. Jsou lidé, kteří se smějí, aby ukázali své pěkné zuby, a jsou jiní, kteří pláčí, aby ukázali své dobré srdce.

10. Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.

11. Pokud ti nestačí to, co ti vesmír posílá, pokračuj v práci na sobě

 samém, aby ses stával více světlem, více láskou.

 Neboť podle zákona rezonance můžeš do svého života přitáhnout jenom to, co

 obsahuje přibližně tolik světla a lásky jako ty sám.“

12. Je těžké čekat na něco, co možná nikdy nepřijde ... ale ještě těžší je , když víte, že je to jediné, co chcete ...

13. Není pravé přátelství tam, kde jedna polovina chce slyšet pravdu a druhá je připravena lhát.

14. Jen jeden div je větší než moře, a tím je nebe. Jen jeden div je větší než nebe, a tím je nitro lidské duše.

15. Nakonec zůstava přece jen každý sám , takže vlastně hlavni problem tkví v tom ,

 kdo je ten s kým má člověk zůstat , zůstane-li sám.

16. Dávejte si navzájem svá srdce, ale ne proto, abyste je vlastnili.

Protože vaše srdce může obsáhnout jedině ruka života.

A stůjte při sobě, ale ne příliš blízko: protože pilíře chrámu stojí odděleně, a ani dub a cypřiš nerostou ve stínu toho druhého..

17. "Člověk nepotřebuje mnoho zavazadel,

 aby se mohl vydat na cestu života.

 Stačí milovat."

18. Objetí byla vynalezena pro to, abychom mohli lidem dávat najevo, že je milujeme, aniž bychom museli cokoli říci.

Darujte dnes někomu své objetí - může to pro něj být to jediné, co potřebuje, aby byl jeho svět o něco krásnější

19. Duševní bolest dokáže přinejmenším tak oslabit jako bolest fyzická.

Málokomu z nás se v životě podaří této bolesti uniknout.

Nelze se jí vyhnout.

Dá se s ní jedině určitým způsobem zacházet.

Odpuštění je často hlavním, ne-li jediným únikem z bolestné situace.

20. Dny bolesti se podobají lávkám.

Nechceš-li, aby chvilková závrať ohrozila tvůj život, dívej se vždycky o několik kroků vpřed.

21. Smutek je zklamání nad našimi nenaplněnými přáními.

O radost se můžeme podělit s ostatními, ale smutek musíme překonat sami.

Můžeme s určitou lhostejností přijmout věci tak jak jsou a pokusit se tak ukončit naše trápení.

22. Když je ti smutno: tancuj!

Tanec rozežene slzy.

Když máš vztek: tancuj!

Mysli jen na tanec a myšlenky na zlobu jsou pryč.

Když je ti bezva, tak taky tancuj, aby ti bylo ještě líp!

23. Kdo ti řekl, blázne, že tvá cesta nemá mít co nejvíc oklik a ošemetných srázů,

pochop, že tvá chůze musí být co nejnamáhavější a nejkrvavější,

abys věděl a mohl říci druhým, co je to rána,

krok kupředu i pevná země pod nohama.

Snad se nikdy nedočkáš cíle v tomto krvavém údolí,

ale jdi, jdi a plahoč se,

jako bys jej měl neustále před očima - tak nemůžeš zeslábnout a klesnout!!

24. Úspěšný člověk je takový, který dobře žil,

často se smál a hodně miloval.

Který získal úctu chytrých lidí a lásku dětí.

Který vyplnil své místo a splnil svůj úkol.

Který opouští svět lepší, než jej našel, ať už o zušlechtěný mák,

dokonalou báseň, nebo o zachráněnou duši.

Který nikdy netrpěl nedostatkem uznání pro krásu země

nebo neochotou ho vyjádřit.

Který v druhých hledal to nejlepší a sám dal to nejlepší, co měl.

25. Mýlí se ten, kdo si myslí, že se bez každého obejde;

ale kdo si myslí, že se nikdo neobejde bez něho, mýlí se ještě víc.

26. Když jen jednou ulevím v trápení nebo žalu,

když jenom jednou pomůžu v bolesti.

Když jenom zvednu ptáčka vypadlého z hnízda,

anebo zmírním něčí neštěstí.

Pak nežila jsem nadarmo, nesešla na scestí.

27. Zrcadlo je symbolem poznání, posléze moudrosti.

Může být stříbrné a může být černé.

Stříbrné zrcadlo odráží tvář.

Černé zrcadlo světlo nepotřebuje a odráží to, co je za tváří.

Přestaneme tak vidět povrch věcí a nahlédneme do temnoty,

začneme vidět hloubku.

Nakonec však pokaždé spatříme sebe.

28. Jednoho dne jsem se zeptal moudrého muže: "Můžete zapomenout na člověka?"

On odpověděl: "Můžete zapomenout na člověka, pro kterého ses zasmál...ale nemůžete zapomenout na osoby,pro které jste plakali"...

29. Hořké slzy......

Hořké slzy co zaplavují naše oči, zmáčejí dlaně i polštáře.......

S těmito slzami z nás odchází i to zlo, které nám způsobili ti, co nám ublížili.

Můžeme se zlobit a neustále se trápit, ale možná také poděkovat.

Poděkovat za to, že nám pomohli zbavit se toho špatného v nás a tak opět vytvořit dostatek místa pro sluníčko...........

30.Teď budu sprostá a za to se omlouvám.                   

DOŠLA MI TRPĚLIVOST.

Vstupuji do jámy lvové.

Ve více oblastech v mém životě........

NENÍ TO HRDINSTVÍ.

Je a bude to boj o čest!!!

A slávu ať si strčí do PRDELE!!!      

31.

Nezapomínám,

myslím na tebe neustále.

Kdykoliv se podívám z okna a je sluníčko,

usmíváš se na mě.

Když zazní krásná píseň,

zpívám ji pro tebe.

Když je mi smutno,

toužím být s tebou.

Každičký den od raního úsvitu do soumraku,

i ve snách, jsem s tebou.

32.

Zdálo se, že z klíčící naděje

Vyroste krásný, pevný strom s pevnými kořeny

květy a plody, které osvěží každého

Kdo přivoní …

Kdo ochutná…

Na těle i na duši…                                                                    
                                                                                                     



33.

Je mi líto, lidská zloba.

Zničila klíčící naději …

Vyroste-li jiná????

To nikdo netuší......

                                                

34.

Kdo tuší jakého léku je třeba pozřít
na bolavou duši
Není léku …
Bez léku není pomoci
Jen smrt pomůže od bolavé duše,
od bezmoci ….

35.

Zavírám oči…
Ach ano
Cítím tvé objetí

Svět se se mnou točí…
Ach ano
Již kanou slzičky dojetí

Objímáš mě a já tebe
Ach ano
Letíme výše nežli do sedmého nebe

Otevírám oči
Ach ano
Noc končí a začíná den

Bylo to krásné…
Ach ne

Byl to jen sen.......
                                        

36.

Když na srdci
tajemství tě tíží…
Je čas někomu ho svěřit…
Někomu
komu můžeš věřit

Příteli můj moc ti děkuji…
Za to že nasloucháš
Když své tajemství
... Tobě svěřuji…

příteli můj, ty svůj drahocenný
čas mi věnuješ…
Z mých malých radostí
se mnou se raduješ…

Objetí
slova útěchy
úsměv svůj mi dáš…
Příteli můj v mém srdci
místo máš…  

37.

Jsi má radost

i mé trápení

tak to je a nic to nezmění…

Když radost mám

tebe to bolí

když sladkost si dám
ty osladíš ji solí…

Řeknu-li duše mě bolí

odpovíš „mě víc“

Když pocit mám

že mě chápeš

záhy mi dojde

že nechápeš nic…



Vidíš… nechápeš tyto slova

zkusím to jinak

ještě jednou … znova



Jsem tvé trápení…

chci být i radostí

Sůl v našich životech

nahradit sladkostí…

Společně plakat

smát se i radovat

pevné přátelství

s tebou si budovat…