Majoránka

/Majorana hortensis/ 

Majoránka patří mezi nejvýznamnější kořeninové zeleniny. Používá se čerstvá i sušená, především do uzenin, karbanátků, jitrnic, do barmborové polévky a do mnoha dalších jídel. Majoránka obsahuje silici, hořčinu a třísloviny. Působí příznivě při zažívání, zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, a tím urychluje trávení, působí proti nadýmání, střevní kolice a pomáhá při nemocech z nachlazení. Majoránce se daří v lehkých humózních půdách na slunném stanovišti. Pěstujeme ji z předpěstovaných sazenic, pouze ojediněle ji vyséváme přímo na záhony. Drobná semena vyséváme v březnu do pařeniště nebo do truhlíčků ve skleníku. Semena nezasypáváme, po výsevu jen mírně přitlačíme povrch zeminy a až do vyklíčení jej udržujeme mírně vlhký. Vhodné je do doby, než vzejdou rostlinky zakrýt výsev novinovým papírem. Sázíme v květnu po 3-4 rostlinkách pohromadě do řádků vzdálených od sebe 20-30 cm a v řádku na 15 cm.

Nať majoránky seřezáváme dvakrát až třikrát do roka, asi 5 cm od země, vždy před plným rozkvětem, kdy je nejhodnotnější. Nejkvalitnější bývá první sklizeň.Nať sušíme při mírném teple ve stínu, nikoli na slunci. Při umělém dosušování nemá teplota přestoupit 35 stupňů, jinak se připravujeme o cenné látky. Po dosušení nať drhneme nebo drolíme. Je třeba ji skladovat v dobře uzavřených nádobách.

Majoránka nesnáší čerstvý chlévský hnůj, proto ji pěstujeme až v druhé trati. Na jílovitých půdách v deštivém létě majoránka většinou zajde. Na zastíněných stanovištích ztrácí hodně ze svých aromatických látek. Majoránka je choulostivá vůči mrazu - proto ji nevysazujte před 20. květnem.