Květen 2012

ZMATENÍ

Umět tak číst ve Tvé tváři, jako v otevřeném snáři.

A dostat odpověď nad slunce jasnou, když vše v okolí utichne a světla zhasnou.

Umět se tak vyznat v pocitech svých a nebát se myšlenek záludných.

Jež zatěžkávají mysl mou nechtěné, nevím co myslet si mám, cítím se zmateně.

Přesto v mém nitru obrázků pár nosím a nejsem vůbec šťastná, že je mám.

O odpovědi na ně Boha prosím, mám strach, že vše je jen velký klam.

Bojím se, že jednou přijde hrozná pravda, že se pak všechny věci změní.

Že jednou najdu odpověď na otázky, že toto láska pravá není.