Simona Monyová

Milostná strategie

 

   -   Soňa nenáviděla ty zatrpklé, staré, zakyslé ženy.

Ztěžka se valily na oteklých nohou se zničenými kyčelními klouby od letité nadváhy a plivaly zášť a zlobu kolem sebe.

Její myšlenky se stále stáčely zpět k otci. Pil už celá léta. Posledních pět let žili spolu sami dva. Tehdy před pěti lety matka suše oznámila, že se s dvanáctiletou Gábinou, Soninou sestrou, stěhuje k příteli.

Soňa si dobře vybavovala, jak poníženě táta upíral bolestné oči na matku, jako by ji prosil, ať se začne smát a řekne, že to byl hloupý žert.

 

   -   Větší část dne prostála apaticky u okna, jako by jí právě pohled z okna mohl napovědět, jak žít dál.

Nikdy dříve by si nepomyslela, že bez otce bude byt tak zoufale prázdný.

Celý Sonin život byl prázdný, uvědomovala si zdrcující skutečnost : NIKDO JI NEPOTŘEBUJE!!!

 

   -   Jektala zuby jak v zimnici. Ať řekla cokoliv, šlápla vedle. Cítila, že horší už to být nemůže. Vlastně se celý večer chovala jak na propustce z psychiatrické léčebny, uvědomovala si zklamaně. Jen úplný idiot by ji za takových okolností pozval na schůzku.

,,Uvidíme se zítra "? zeptal se Petr.

 

   -   Už nerozumněla ničemu. Jakoby z dálky vnímala chlácholivý, měkký tón Petrova hlasu.

Vychutnala si blaženou chvíli, kdy jedno obrovské nedorozumnění tiše, bez velké parády zmizelo ze světa.

Jedno ale věděla jistě. Bez Petra by už nedokázala žít.

 

   -   Kuchařku dostala od Petra k narozeninám společně s knihou Sexuální štěstí muže a ženy se slovy : ,, Když nám manželství bude klapat v těchto dvou oblastech, budu ho považovat za dokonalé. "

 

   -   Nenáviděla Petra!!! Za to jak si s ní pohrává, za to jak ji ovládal, za to jak ji nechával samotnou. Žárlivost se jí dostala pod kůži, pronikla do každého nervu. Vášnivě toužila po tom, aby byl podobně závislý i on, ale zklamaně zjišťovala, že změnou zaměstnání jí naopak stále více uniká.......

 

   -   Doufala, že ty tři týdny dovolené, prožité v těsné blízkosti, tři týdny bez sebemenší roztržky nebo náznaku nudy pomohou, aby jí měl Petr plnou hlavu, a on zatím slintá nedočkavostí, až bude moci tlačit kočárek!!!

Ale tohle naštěstí rozhoduje ona...

 

   -   Dny mizely rychle jak mýdlové bubliny na hladině vody čerstvě napuštěné vany.

Čas, ten divoký sprintér, za sebou nechával týdny a týdny, kdy byl Petr zavalen prací.

Soňa si navykla čekat. Sedávala ve ztichlém bytě a poslouchala, někdy i celé hodiny, až v zámku zarachotí klíč.

Teprve v tom okamžiku procitla z celodenní apatie a i ty nejobyčejnější úkony, jako například vaření kávy nebo rozestlání dvojlůžka, dostávaly nový, zářivější smysl.

 

   -   Petr se osměloval a čas od času prohodil několik vět o holčičce, kterou by si přál. Pravý důvod, proč na sebe tolik vytoužené dítě nechává čekat, netušil ani vzdáleně.

Soňa Petrovi přizvukovala, hledala pro dítě jméno nebo plánovala přestavbu ložnice na dětský pokojík. 

Fakt, že dosud užívá antikoncepci, ji nikterak neznepokojoval.

 

   -   Byla tak nemotorná, že obsah kabelky vysypala na chodník.

Petr se sehnul a zarazil se: ,,Co je to?! "

V pravém spánku se ozvala stará, škubavá bolest. Nedokázala se soustředit. Je konec, je konec...........bubnovalo jí v uších a okolní zvuky zastřel nevýrazný šum.

Nemohla zformovat žádnou odpověď na otázku, kde se vzala antikoncepce v její kabelce.

,, Ty bestie!!!" zasyčel Petr a zamával pravou rukou. Než Soňa pochopila, co to dělá, už seděl v taxíku.

 

   -   A Petr, ten se zdržoval tak často doma, že Soňa nabyla podezření, že nějak vážně ochořel. Příčina změny byla jasná. Malý, podmanivý červík, sobecky hnízdící v Sonině těle. Petr byl dvacet čtyři hodin denně šťastný.

 

   -   ,, Miláčku ", zašeptal Petr a objal ji zezadu. Zepředu to díky břichu nešlo už několik týdnů. ,,Já už se tak nemůžu dočkat, až s námi bude to malé "............

Zase si vysvětlil příčiny Sonina smutku po svém. Deprese se okamžitě prohloubila. Nenarozené dítě si diktátorsky přivlastňovalo všechny Petrovy myšlenky už nyní. Až bude na světě, zřejmě pak Petr zapomene i jak se jmenuji.

,,Nechci žádné dítě!!!zařvala Soňa.

A pak už si nepamatovala nic.

 

 

Simona Monyová

Deník citového vyděrače

 

   -   Jedno chybné šlápnutí přeci nemohlo zahubit dravou ještěrku uvnitř mého těla. Je prostě trochu vyděšená, schovává se někde hluboko v mé duši, musím ji najít a vyburcovat. Možná bude potřebovat trošku oprášit, nabudit. 

Ale není možné, aby se proměnila v leklou rybu. Nebo, aby zmizela docela. Tomu prostě odmítám uvěřit.

 

   -   Přátelé mě vždycky měli za feministku. Silnou, tvrdou ženskou, která bere chlapy jako rovnocenné partnery. Žádná kvočna.

Stačil jeden jediný chybný krok a moje takzvaná síla se zřítila, jako když vytáhnete z pyramidy plechovek v obchoďáku jednu ze spodní řady.

A já dobře vím, že bude setsakramentsky těžké ty plechovky zase poskládat.........

 

   -   Když spí, zbožňuji ji mnohem více než ve dne. Je bezbranná. Opak toho, když procitá. Nenávidím její vnitřní sílu, rozhodnost a samostatnost. Tyto vlastnosti by měla příroda nadělovat do vínku pouze mužům.

 

   -   Když tak pročítám Františkovy zápisky, zjišťuji, že jsme žili paralelně dva různé životy. to nebyl vztah rovnocenných lidských bytostí, ale podivné soužití dvou různorodých živočichů.

 

   -   Za svobodna jsem takovým lidem říkávala ,, samonasírací typ ". Bylo ode mě vskutku pošetilé pořídit si jednoho takového týpka domů.

Může být sebezamilovanější, sebehodnější, sebepracovitější, ale žít se s ním prostě nedá.

 

   -   Ne, mnohdy Františkovo žárlivé běsnění vyvolávalo spíš slzy než vtipkování. A to jsem přitom ani netušila, jak mi od samého začátku prohledával kapsy a nad smyšlenými indiciemi vytvářel svá závažná podezření.

 

   -   A tehdy jsem si tuším poprvé uvědomila, že od toho člověka můžu očekávat tak akorát ocelový pás cudnosti a tři detektivy v patách, ale rozhodně ne harmonické manželství.

 

   -   Celé ty dva roky jsem se utěšovala, že je sice chorobně žárlivý a poněkud excentrický, ale na druhou stranu i velmi citlivý, velmi kultivovaný a velmi milující muž. Svým deníkem mi ukradl to nejcennější - moji představu o něm.

 

   -   Třeba nám deník dokonce pomůže. Mohla bych zápisky využít jako mapu a podle ní se lépe orientovat v bolavé duši mého manžela. vydala bych se po spletitých stezkách jeho obav, přeludů a úzkostí, a možná někde v závěru zápisků narazila na správnou cestu k osvobození se, uzdravění nebo alespoň porozumění.

 

   -   Ježíši!!!

Jak jen tu jeho úchylku nazvat???

Defekt charakteru???

Defekt soudnosti, sebevědomí, rozumu, příčetnosti???

Nebo jen prostě a jednoduše žárlivost???

Stravující, oslepující, ohlušující, ničivá!!!

 

   -   Náš vztah je nyní mnohem hlubší. Konečně jsem nalezl cestu, jak učinit Alenku šťastnou.

Denně mi děkuje za moji péči a starostlivost. Občas bývá tak unavená, že ji musím svléknout a uložit. To jsou okamžiky, kdy se mi oči zalévají slzami dojetí nad její křehkostí. Ještě nikdy mi cele nepatřila, až teď. Mrzí mne jen, že k tomu potřebuji stále vyšší dávky léků.

Jen díky sedativům se náš domov stává rájem.

 

   -   Nedovedu si představit, že bych měl s dopováním přestat. Všechno krásné by zase zmizelo, ráj by se rozplynul, lehl popelem. Alenka by se navrátila k původnímu pracovnímu tempu, zase by se začala zajímat o jiné muže, zase by začala mé láskou churavé srdce drásat krvavě rudými nalakovanými nehty.

 

   -   citát od H. F. Amiela

ŽÁRLIVOST JE HROZNÁ VÁŠEŇ, PODOBÁ SE LÁSCE, JE VŠAK JEJÍM PRAVÝM OPAKEM.

NECHCE DOBRO MILOVANÉHO, NÝBRŽ JEHO ZÁVISLOST A SVOJE VÍTĚZSTVÍ NAD NÍM.

 

   -   KONEC.

Už ani řádek, ani písmeno, ani tečka.

   -   NEVADÍ.

Další slova už by stejně byla zbytečná.

Nemusím vědět, kolik tabletek přesně jsem osudného 8. července posnídala, abych pochopila, že to byl František, kdo mě posadil na vozík!!!.................

 

 

Simona Monyová

Jednou nohou v blázinci

 

 

   -   Věnováno všem matkám, které obdobně jako já zhltaly kdejakou příručku o výchově dětí, a přitom nadále zůstaly pouhými amatérkami.

 

   -   Všechny příručky o výchově dětí bych zařadila mezi literaturu sci-fi. A pokud vám můžu radit, udělejte totéž : ukliďte si knihovnu!!!

 

   -   Nechápu, proč kluk, kterému je pět, si místo čekání na matku před obchodem nastoupí do auta k cizímu člověku a taky nechápu, proč kluk, který tohle dělá obden, musí být zrovna můj.

 

   -   Chvílemi se mi zdálo, že se nemají rádi dostatečně a chvílemi, že až moc. Naštěstí jsem si brzy uvědomila, že jsem ten vzácný případ gravidní ženy,,které se vytvořila plodová voda nejen v děloze, nýbrž i na mozku.

 

   -   Z porodnice jsem se vrátila do bytu, který jen vzdáleně připomínal domov.

Zmizely koberce, závěsy i záclony, sušené květiny, tapiserie, damaškový ubrus v kuchyni nahradil jedovatě zelený vikslajvant. Zmizelo vše hezké.

Důvod - brožura ,, Příchod kojence do rodiny ".

Zvážila jsem, zda je výhodnější oželet půlku bytového zařízení či celého manžela. A nadávky jen spolkla.

 

   -   ,, Pracuješ na další povídce do časopisu ?"zeptal se, okamžitě připraven dopřát mi klid na psaní.

,,Něco důležitějšího," odtušila jsem. ,, Napadl tě konečně ten správný námět na román ?" vyzvídal.

,,Něco důležitějšího............" ,,Tak na scenář?"

,,Píšu dopisy dětem,"odsekla jsem a šla si ořezat příslušnou pastelku. Několik pusinek ještě potřebovalo vymalovat.

,,Jsou pryč necelé čtyři hodiny," upozornil mě manžel.,,Kdopak tady ještě včera vykřikoval,že slovo děti nechce slyšel celý týden?"

 

   -   ,,Tady čtu, že milující lidé jsou naladěni na stejnou frekvenci, vysílají jakési magnetické vlnění a tím se dokáží dorozumívat beze slov," pronesla jsem jednoho večera v ložnici.,,A nespletla ses?", otázal se můj muž, aniž by odvrátil zrak od sportovní přílohy sobotních novin.

,,Není ten článek náhodou o netopýrech?"

 

   -   Odlitek při snídani odstranil z kakaa škraloup prsty, načež si je utřel do kraťasů. Andílek převrhl sklenici džemu a nehnutě pozoroval, jak se červená hmota zvolna plazí po svátečním ubrusu. Pak oba svorně popatlali zrcadlo v koupelně pastou na zuby, použité ručníky hodili na podlahu, špinavé ponožky kopli pod postel a v předsíni se porvali o to, kdo první použije lžíci na boty.

ZABOHA JSEM SI NEMOHLA VZPOMENOUT, CO MĚ PŘIMĚLO K TOMU, ABYCH SI POŘÍDILA DĚTI.

 

   -   ,,Nemysli na věk, na diety, na luxusní kostýmky, přestaň si odbarvovat vlasy, nos jednoduchý, pohodlný šaty, protože v jednoduchosti je krása, místo toho rotopedu si dej třeba čokoládový pudink a podívej se se mnou na něco pěknýho v televizi."

,, A budu kynout, na stehnech se mi udělá celulitida, kluci se ke mně přestanou hlásit a ty se spustíš se svou sekretářkou," nastínila jsem další průběh událostí.

,,Nesmysl. Sekretářce je přes padesát, tebe máme všichni rádi a věř tomu, že určitě ne proto, jak vypadáš. Máme tě rádi proto, jaká jsi.

A krása, to je stejně jedině stav mysli, zapamatuj si to!!!

,, Ty jíš šlehačku?" zděsil se syn.,, V deset hodin večer? Zešílelas?"

 

   -   Mimino?!

,, Přísahej, že nám ho nestrčíš do našeho pokoje!!!"zaječel první syn.

Druhý syn zareagoval dospěleji :,,Dítě? Co vás to napadlo adoptovat dítě?"

,, Kdo říká, že ho chceme adoptovat?" znejistěl manžel.

,, Snad mi nechceš tvrdit, že vy dva..........že ty a máma ještě pořád..............Zbytek věty zanikl v kuckavém smíchu.

,, Ještě nejsme tak staří," ohradil se manžel.

,, Jasně. Ještě nejste tak staří, abyste si dávaly zuby na noc do skleničky, nosili ortopedické punčochy a aby vám zakázali řídit auto. Ale sex???

Proč si po večerech raději taky neukazujete jizvy po operacích žlučníku a meziobratlových plotének, jako to dělají rodiče mých spolužáků?"

 

 

Simona Monyová

Jednou za život

 

 

Mám ho docela ráda, ale je tohle ta pravá láska???

Dívka, která si znepokojeně klade takovou otázku, je zdravotní sestra Světlana. Má přítele, staršího a rozumného, je studovaný / a má byt, připomíná maminka / hodného, byť pedantického, pociťuje však, že jde asi jen o jakýsi vztah ze setrvačnosti, u konce a rozhodne se odejít.

Hledačem skutečného štěstí bez pochyb a bez hranic je i Lumír. Ocitá se v podobné situaci. Své osobní dilema řeší úprkem od vdavek chtivé nevěsty a od té chvíle už nedovolí, aby mu kdokoliv plánoval život.

Ale stále vyhlíží tu opravdovou lásku, o které se v románech píše, že přichází jednou za život..............Někde přece musí být!!!

Děje se toho mnoho. Jsou zklamaní a přicházejí nové naděje. Světlana a Lumír se potkávají, míjejí, ale nakonec své štěstí získávají.

 

 

Co je tak magického na obyčejném doteku? Jak to, že stačí položit ruku na ženino rameno, malinko ji k sobě přitáhnout, ztišit hlas, projevit třeba jen nepatrný zájem a ona ochotně mužskýmu div neplazí u nohou???

 

   -   Chci muže, který mě bude rozmazlovat a já ho za to budu zbožňovat. Chci být pro něho královnou, teprve pak on může být mým rytířem. Chci stoupat do výšin, kam by se Matěj nikdy neodvážil, protože on se bojí pádů.

Já se nebojím ničeho víc, než odporné ŠEDI!!!

 

   -   Docela hodná holka. Jenže ta její láska je jak ,, indický šátek." Zpočátku vábí a přitahuje, pak škrtí a nakonec zadusí. A mně se chce ještě ŽÍT!!!

 

   -   Anebo je snad nepsaným pravidlem, že milování s člověkem, ke kterému nemáme žádné závazky, má provokativně štiplavou chuť dobrodružství, ale se stálým partnerem to nikdy nemůže tak dobře fungovat???
Jo, to kdybych věděla.....

 

   -   On je moje jistota!!! Muži jako Matěj neutíkají od oltáře, nemilují se s cizími dívkami na zemi v sušárně a neopíjejí se do němoty. 

S muži Mirkova typu rozumná žena zažije závratné dobrodružství,ale vždy se pokorně navrátí do spolehlivé náruče nějakého Matěje.

Slovo  L Á S K A  vážně asi bude pouze eufemismus pro touhu ovládat a podrobit si chladnější, odtažitější protějšek.

Pokud se nám partner nakonec plně oddá, opouštíme ho a v naději, že konečně kráčíme za opravdovou láskou, se snažíme podrobit někoho dalšího.

Přirozený koloběh života???

NEBO NEKONEČNÁ TUPOST MILENCŮ???.................................................

 

Simona Monyová

Krotitelka snů

 

Jen ve spodním prádle jsem přistoupila před zrcadlo velikosti dvířek šatníkové skříně. Vidět tukovou postavičku v italské crazy komedii, asi se uřechtám. 

Štítivě jsem vzala mezi prsty měkkou pneumatiku břicha roztékajícího se na gumou kalhotek. Náladu mi to nijak nepovzneslo.

Potom jsem si odvážně stáhla podprsenku. Ňadra se mi rázem volně rozprostřela po celém hrudníku.

Začínala jsem chápat, proč se můj muž po patnáctiletém manželství raději oddává autoerotice nad hanbatými obrázky.

 

Vladan řídil mlčky. V poslední době vše dělal mlčky.

Když o tom tak uvažuji, vlastně se naše komunikace smrskla na pár slov měsíčně. A kdysi to bývalo tak hezké.........

 

Všechno do sebe najednou zapadalo. Vladanovo ochladnutí v posledním roce, nechuť k sexu, pozdní návraty z práce a stále míň peněz na domácnost.

Jak jsem mohla být tak slepá???

 

Rozhodla jsem se bojovat.

Naordinovala jsem si patřičnou dávku prostoduchosti a zmobilizovala všechny své síly, abych na sobě nedala nic znát.

Tušila jsem, že v této hře jde o všechno.

 

Do sňatku jsem byla zvyklá mít kolem sebe neustále nové mužské tváře a nové mužské náruče.

Připadalo mi příšerně fádní žít napořád jen s jedním mužem, ale celou noc před svatbou jsem probrečela a přísahala si, že Vladana nebudu podvádět.

Nevěrná jsem mu byla hned za tři měsíce.

Nic to pro mne neznamenalo, jen jsem prostě nedokázala odolat. Opakovalo se to ještě dvakrát třikrát a najednou jsem zjistila, že mě cizí muži přestávají lákat.

Byla jsem šťastná!!!

A byla jsem věrná!!!

Celých čtrnáct let!!!

 

Jestli mě chceš vyprovokovat ke scénám, aby se ti odcházelo snadněji, nemáš šanci!

Jen žádné rizikové témata!

Z vlastní zkušenosti vím, že není účinnější metody, než vzbudit pocity viny.

 

,, Už dlouho ti chci něco říct "......pronesl vážně..........

Pohladila jsem ho po vlasech a trošku zariskovala : ,,Ty si myslíš, že nic nevidím ?"

Zezelenal, čímž potvrdil moji myšlenku, že je v podstatě srab.

 

Z Vladanova diáře jsem věděla, že má být v osmnáct hodin před kinem Alfa. Stepovala jsem před kinem už ve třičtvrtě na šest. Hlavu schovávala za rozevřené noviny, připadala si jako postavička ze špatné detektivky.......

Kupodivu si mě nikdo nevšímal. Ani Vladan, vášnivě objímající útlou vysokou dívčinu!!! Její pas se rovnal obvodu mého stehna.

Dívka nedávno jistě školou povinná, jednou rukou stiskla zadek mého muže a druhou prováděla revizi jeho varlat. Chybělo málo a začali v pasáži souložit.

Nejzvláštnější na celé situaci bylo, že jsem necítila nenávist, žárlivost ani vztek, ale totální vědomí PROHRY!!!

Vladan už mi nepatřil.

 

Pravidelně, když začínám nabývat dojem, že nejlepším řešením mých životních nezdarů bude koupě pevného provazu, přichází povzbuzení.

 

,, Marie ", zašeptal,  ,, přišel jsem si pro věci, odcházím......."    

CO TEĎ???

Jistě napadla mne řešení typu : Přistrkat si židli k lednici a neodejít dřív, dokud moje tělesná hmotnost nepřekročí výši IQ........

Nejtěžší úkol zbyl na pátek. Nic netušící Šimon se vracel z tábora.

,, Ahoj mami, kde je táta ?"

Nemohla jsem ze sebe vypravit ani slovo.

,,Pšeci u té nové paní........",řekla Natálka

,, To není pravda ! On by se na mě nevykašlal!!!" zavzlykal Šimon, prudce mě odstrčil a utíkal pryč.

 

,, Kam jsi dala svůj zdravý rozum ?!" téměř zaštkala Magda.

,, Najdu ti dobrého právníka a u soudu to Vladanovi spočítáme...bude platit, to se neboj !"

,,Ale já se přeci nechci rozvádět !" rozpálila jsem se doběla.

,, Ještě mi řekni, že bys ho vzala zpátky !"

,, Vzala " špitla jsem a sledovala sestru v hrůze, že ji budu mít na svědomí.

,, Marie ", lkala rozrušeným hlasem Magdaléna ,, vždyť ty daleko víc než právníka potřebuješ psychiatra !"

V hloubi duše jsem s ní souhlasila.....

 

,, Především ti musím oznámit, že jsem v pondělí podal žádost o rozvod."

Stiskla jsem pevně zuby. Přeci jsem si měla vzít ty léky na uklidnění, co mi předepsala Magda, napadlo mě.

,, To jsem čekala," zalhala jsem.

Není to PERVERZE, hrát si s mojí přecitlivělou, labilní povahou na silačku?

,, Jsem rád, že to takhle bereš, " oddechl si Vladan.

,, Víš, byl to Terezčin nápad. Prý se tak líp oprostím od minulosti a ty budeš mít víc prostoru začít nový život.......

 

,, Vím, že bych ti to neměl říkat ", děl můj smyslů zbavený manžel,  ,,ale neuvěřitelně jsem omládl, to dlouhé manželství, rodina, sterotyp.....všechno mě příšerně svazovalo......."

,, Tak to bys mi opravdu neměl říkat."

,, Myslel jsem, že mě třeba líp pochopíš, " zakňoural.

Byla jsem to já, kdo ho naučil měnit si spodní prádlo každý den, používat ústní vodu a neejakulovat tři sekundy po vniknutí.....Jak se mám těšit z toho, že chytil druhý dech a už mě nepotřebuje???

 

,, Kamile, je sobota, půl sedmé ráno. V tuto dobu každý normální člověk ještě spí."

,, Ó jak se mýlíš, ženo mezi všemi ženami nejkrásnější, poupě nevinné, kvítečku líbezný," infantilně žvatlal. Tak to vypadá, když má někdo volný přístup k narkotikům......

,, Kamile," přitvrdila jsem, ,,jsem poupě s dvěma dětmi, křečovými žílami, chronickou depresí a momentálně i kocovinou. Buď tak laskav, naordinuj si hysteps a zapomeň toto telefonní číslo.

 

Rozvedli nás.

Šli jsme vedle sebe ponurou chodbou soudní budovy a bavili se o bezvýznamnostech, jako by se nic nestalo.

Byla jsem na sebe pyšná, že nebrečím. Vladan vytáhl z náprsní kapsy bleděmodrou obálku. ,, Odškodné," smutně se pousmál.

,, Odškodné za co?" nechápala jsem.

,, Za všechno, co jsem udělat měl a neudělal. A taky za to, co jsem udělat neměl a udělal........."

Vzala jsem si obálku, a aniž bych nahlédla dovnitř, strčila jsem ji do kabelky.

Dole pod schodištěm čekala Tereza. ,, Jsi s ní šťastný ? "zeptala jsem se. Zamával a nenápadně se ode mě odtáhl.

,, Co ti mám na to říct ?"opáčil.

,, Pravdu. "

,, Pravda neexistuje........Už musím jít.............."

Přísahala jsem si, že nebudu koukat, jak se objímají!!!

Nevydržela jsem.

Večer budu mít oči jak angorský králík.....

 

,, Chci vědět o kolik jsi mladší než já...."

,, O pět."

,, No vidíš. A vypadá to, že nejmíň o deset. Neklapalo by to."

Celá místnost se zavlnila a kolem bylo bílo. Soulož na ledové kře? Tak to jsem ještě nedělala.....

Začala jsem se řehtat. Zbyněk, aniž by znal důvod, se přidal. Váleli jsme se po podlaze a smáli se jak slabomyslní. Z očí mi stékaly kalné slzy, rozpuštěné líčidlo se usazovalo v kanálcích vrásek.

Během několika minut jsem byla od vampýra k nerozeznání.

Zbyňku..........Zbyňďo..........Zbyněčku.............

Jen okrajově jsem vnímala tvrdou realitu. Vypadal bez šatů ještě lépe než v nich, zatímco já naopak.................Kůži měl hladkou, snědou, sametovou. Jako stvořenou pro mě. Vždycky jsem tvrdila, že milovat se s chlupatým mužským, je jako kopulace s medvědem.

Kdyby si to v tomto okamžiku Zbyněk rozmyslel, musela bych ho znásilnit.

 

,, Hezký den," řekl do telefonu Vladan, ,,dnes máme výročí."

,, Přeskočilo ti ? Jaké výročí ?"

,, Výročí svatby, zapomnělas ?"

,, Vladane, slítni na zem, jsme rozvedeni !" hněvivě jsem odvětila.

,, Co je s tebou, ty se zlobíš ?" překvapivě bystře opáčil.

,, Neozval ses dětem dva měsíce. Kdyby mi nechodily peníze na účet, ani nebudu vědět, že žiješ !"

,, Promiň, Terezka měla příšernou depresi, potřebovala mě....."

,, A tvoje dcera měla páté narozeniny ! Před šesti týdny ! Taky tě potřebovala..., " odsekla jsem.

,, Můžu to nějak napravit ?" zeptal se zkroušeně.

,, Kup dárek a nešetři na něm. Budu tě čekat k večeři. Berušce řeknu, že jsi byl na služební cestě a včera ses vrátil......."

,, Jsi ta nejlepší ženská, co znám," řekl vážně.

 

,, Jaký byl první víkend s dětma ?" lačně jsem se vrhla na své ratolesti. Zdálo se, že neutrpěly u svého nezodpovědného otce a mladičké macechy žádnou viditelnou újmu.

,, My jsme byli u babičky, " vysvětlovala Natálka.

Moje matka zemřela před třemi týdny a Vladan je z dětského domova. Tady něco nehrálo.

,, Já ti to vysvětlím........, nerozčiluj se," blekotal drahý exmanžel.

,, Terezka si myslela...............že by pro děti bylo lepší strávit víkend na venkově. Víš, ona má rodiče nedaleko Žďáru nad Sázavou............a navíc nějakým nedopatřením, koupila lístky do divadla zrovna na tuhle sobotu..............."

Poprvé v životě jsem si skutečně přála být chlap. S chutí bych Vladanovi rozbila hubu.

 

Dva dny před odjezdem do lázní jsem donesla Zbyňkovi dokončený rukopis humoristického románu  Striptýz tlusté Bréci.

,, Ať mi tam zase nezhubneš," řekl na rozloučenou.Nevěděla jsem, že ho těšily pohmožděniny stehen, které měl pokaždé, když jsem mu sedla na klín.

,, Jak znám Magdu, nebudou to lázně, ale velkovýkrmna, " zažertovala jsem.

,, Už se těším ", významně ztišil hlas. ,, Stýská se mi po tom krásným boubelatým zadku......"

Tak nemám já pech ?

Léta se snažím hubnout s takovým efektem, že můj muž skončí v náručí pubertálního kostlivce, a až konečně zhubnu, zjistím, že mého přítele vzrušují otylé zadky..............

 

,, Mami," vytrhl mě z úvah Šimon. ,, tady je další balíček pro tebe. "

Z temně rudého papíru vypadla tuhá kartička. Důvěrně známé písmo hlásalo : KOLIKRÁT SE MUŽ PODÍVÁ VZHŮRU, NEŽ POCHOPÍ, ŽE NEBE JE MODRÉ ???

Ta věta mě potěšila víc než orientální šperk s jantarovým okem, co byl uvnitř balíčku. Netušila jsem, že Vladan čte Boba Dylana......

,, Od táty?" zeptal se Šimon. ,, Ano," odvětila jsem. Pověsila jsem si šperk na krk a mimoděk ho pohladila. ,, Ty máš tátu zase ráda?" Zašeptal mi do ucha nečekanou otázku. ,, Nikdy jsem tátu nepřestala mít ráda........................"

 

Večeřela jsem mlčky. Vladan konverzoval se Šimonem a přehnaně vesele škádlil Natálku. Bylo to jako návrat do nedávné minulosti.

Vysvobodil mne zvonek.

,, Je tady ten bastard?" zasyčela hubená dívka..................Ani se nemusela představovat...........,, Promiňte, že vás nezvu dál, ale zrovna večeříme. vašeho bastarda vám samozřejmě pošlu." Byla zřejmě tak šokována, že zapomněla soptit vzteky. Vrátila jsem se do kuchyně. Vladan dojídal večeři a vypadal spokojeně.

Možná teď dělám největší hloupost ve svém životě................Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po vlasech. usmíval se. ,, Vladane ", zašeptala jsem.

,, Měl bys jít. Venku čeká tvoje žena."

 

K ránu jsem se probudila znovu. Vladan tam stále ještě byl. Klimbal vedle mě. Jak jsem se pohnula, otevřel oči. 

,, No, sláva," řekl tlumeným hlasem. ,, Už jsem chtěl volat pohotovost. Mělas příšernou zimnici." ,, Neměl bys být doma ?" zeptala jsem se.

Chytil mě za ruku:,, Nikdy jsem se necítil doma jinde, než tady." Co to na mě hraje? Počítá,že nemoc zasáhla i mozek? ,, Máš manželku," dovolila jsem si připomenout. ,, Manželku? " odfrkl. ,, Ta neví, co to je být manželka !!!"

Zato ty seš přes manželství expert, viď?

,, No, jak myslíš," klidně jsem poznamenala,  ,, v nejhorším si tě tady zase vyzvedne....."

 

,, Pojeď," zaškemral. ,, Bude se ti tam líbit. je to stará chalupa, do nejbližší vesnice šest kilometrů, kolem lesy, nedaleko řeka....prostě pohádka."

,, Tereza jede na celý měsíc s rodiči do Irska, nemusíš se obávat přepadovky," plynule navázal na mé úvahy. 

Porozvodové období bylo těžké, ale už jsem tu prázdnotu a bolest překonala. Stojí mi tři týdny s exmanželem za to, abych tím procházela znovu?

Bohužel stojí......................

,, Tak dobře, pojedu, " svolila jsem. 

 

Vladan tentokrát nepřeháněl. Chaloupka jak z reklamního letáku, obrovská louka, jehličnatý les, v dohledu žádné jiné stavení.....

Tak o takové dovolené jsem vždycky snila.

,, Doufal jsem, že přece nakonec pojedeš, " přiznal se Vladan.

,, Mám si snad myslet, že jsi tohle místo vybral kvůli mně?"

,, A kvůli komu jinému ?" spokojeně se zašklebil a šel pro zavazadla. V závěsu za námi dorazil i Šimon na motorce. Už jsem si začínala zvykat, že můj syn je v neustálém ohrožení života. Natálka se přidala k Vladanovi a ochotně vláčela koš s jídlem do chalupy.

Vidět nás někdo nezúčastněný, řekne si: RODINNÁ POHODA

Aúúúúúúúúúúú!!! Už v tom zase lítám.

 

Noci byly nejkrásnější. První týden jsme lehávali s Vladanem přitulení jeden k druhému jako dvě lžíce v příborníku. Do pozdních hodin jsme si šeptem vyprávěli a ráno se probouzeli s těly propletenými a otlačenými. Nebylo v tom nic sexuálního, jen jakási blízkost duší.

,, Moc mi tohle chybělo, " řekl šestého večera Vladan.

,, Tereza nikdy nedokáže ležet v posteli jen tak. ona vyžaduje všechno................."

Dobré znamení : zrazuje ji.

,, A co my dva, jak jsme na tom?" zeptal se a zajel mi rukou pod noční košili. Že by měl dost sexuální abstinence?

,, Nejsem proti,,"zašeptala jsem. na co by mi byla falešná hrdost? Na ranní křeče v podbřišku? Vrhl se na mě nedočkavě jako kdysi na prvním vojenském opušťáku. Nahromaděná touha, nebo jen strach, aby si to ještě nerozmyslela?

,, Jsi jiná," šeptl mi přerývavým hlasem do ucha.

,, trénuji s jedním spisovatelem," odvětila jsem, i když to už nebyla docela pravda. Snažila jsem se, aby odpověď zněla patřičně indiferentně. Podle toho, jak vyletěl, usuzuji, že se mi to podařilo.

,, Marie !" zaúpěl ,, Nevykládej mi o žádných chlapech. Nesnesu to !!!,, Dobře," zašimrala jsem ho na tváři.

,, Uděláme dohodu. Já nebudu mluvit o svém spisovateli a ty zas o Tereze, souhlasíš ?"

,, Miluji tě," odpověděl zjihle.

Tak nevím. Znamená to, že souhlasí, nebo ne???

 

Ke konci pobytu jsem nabyla podezření, že trpím hypochondrií. Nebo že by moje vleklé zdravotní problémy způsoboval pouze nedostatek sexu?

Ať už měly žaludeční a střevní potíže důvod jakýkoliv, jisté bylo, že stačily tři týdny s Vladanem, a vše bylo v pořádku.

Tváře mi zrůžověly, měla jsem chuť k jídlu a zvracela jsem pouze jednou, a to když jsme u krbu zdolali dvě láhve Ballantines.

Začala jsem věřit v lepší zítřky.........

 

 

Simona Monyová

Já o voze, on o koze

 

Do svých deseti let si takřka nic nepamatuji. Od deseti výš si pamatuji jen to, že jsem toužebně čekala, až budu dospělá.

Hrozně moc jsem si přála dělat si konečně co chci, a tak jsem se provdala. 

A čekala jsem dál.

- Čekala jsem, až se můj novomanžel vrátil z fotbalového tréninku, z kuželek, z hospody.............

- Čekala jsem, až budeme mít vlastní byt, kde mi tchýně nebude vyčítat každodenní koupel, plýtvání elektřinou a to, že splachuji, i když jdu ,,jen na malou".

- Čekala jsem první dítě.

- Čekala jsem, že mě novopečený tatínek dojatě zasype květinami a vděkem, ale manžel byl nezvěstný. Když se po deseti dnech vynořil z ilegality, byl štíhlejší o několik tisícovek. Na projevy lítosti či omluvu mu nezbylo sil.

- Čekala jsem, že mi bude pomáhat.

- Čekala jsem, že dospěje. Dřív než jsem se dočkala přerodu svého muže v muže mých snů, už jsem čekala opět dítě.

- Čekala jsem, až synové povyrostou a já se konečně vyspím.

- Čekala jsem, až se budu moci vrátit do zaměstnání.

- Čekala jsem, až se přežene manželská krize středního věku a přestane ho bavit v pořadí již pátá dvacetiletá podvyživená milenka.

- Čekala jsem, až nás rozvedou.

- Čekala jsem, až to přebolí.

- Čekala jsem, až se starší syn vylíže z puberty a začneme spolu zase normálně komunikovat. Po večerech jsem sedávala doma v koutě a čekala, až mě najdou.

- Čekala jsem, až mě po tabletkách s chrómem definitivně přejde chuť na sladké a po dvou letech nuceného celibátu chuť na sex.

 - Čekám dál.

- Čekám, až konečně přijdu na řadu v čekárně na štěstí a andělská sestřička mi s úsměvem pokyne a řekně : ,,Další, prosím..................

 

 

 

Znáte to taky? Rovněž vám tvrdil, že to bylo naposledy, že ta o polovinu mladší a polovinu štíhlejší žena prolétla jeho životem jak světlice - jen ho oslnila a pak zhasla a zmizela?!!!

Můj bývalý muž byl takřka fanatickým přívržencem zábavné pyrotechniky, světlice jeho životem létaly ob týden a protínaly moje srdce.

,,Tentokrát je to opravdu naposledy ", řekl mi můj drahý a za čtvrt hodiny přijeli stěhováci. ,, Vezmu si jen pár osobních věcí," pravil noblesně a během chvilky dokázal udělat z našeho útulného domova holobyt.

Trpěla jsem a nejhorší bylo, že se mnou trpěli i naši synové.

 

 

A dnes odpoledne manžel telefonoval a škemral, jestli může večer zaskočit na kávu, že se mnou nutně potřebuje mluvit. Přišel přesně, ve dveřích mi předal velkou kytici, ale nepadl na kolena, aby kajícně žádal o odpuštění. Žádal pouze o rozšíření titulu BÝVALÝ MANŽEL i na BÝVALÝ OTEC : ,, Pochop přece...............

teď když se nám narodí to malé, nebudeme mít dost místa, aby k nám kluci mohli chodit dál. "

Pochopila jsem. Dobří holubi se vracejí, špatní chlapi / naštěstí / nikoliv...................

 

Když si necháte rozvést vodu či elektřinu po baráku, děláte to s přesvědčením, že voda z kohoutku poteče, žárovky budou svítit, prostě, že rozvod bude fungovat. Rozvod manželství nefunguje, to vám mohu potvrdit. Voda mi sice z očí teče, ale nejde zastavit. A vůbec nesvítím!!! Jsem pohaslá, prázdná a bez života. Já neprodělala rozvod, ale amputaci své druhé půlky.

 

Známe se dva měsíce a ještě mě nepozval k sobě domů. Známe se dva měsíce a já dělám vše proto, aby mě nepoznal, abych ho nevyděsila svými sny obyčejnými jak všední den. Zdá se mi dnes nějaký nesvůj, napadá mě jaksi povědomě, očekávám, kdy na mě vybalí dosud utajenou manželku, nejlépe v sedmém měsíci těhotenství anebo aspoň typicky mužskou úchylku - nevázat se.

 

,, Můj vztahový poradce je dvakrát rozvedený mladší brácha, "přiznává. ,, Pokaždé, když budu mít chuť ti napsat sms na dobrou noc, mám si dát raději panáka navzdory riziku, že za pár měsíců ze mě bude těžký alkoholik. Nemám tě brát s sebou na flámy, i kdybych se tam měl sežrat steskem a nudou, protože musíš od začátku umět respektovat moje mužské zájmy. To, že jediným mým mužským zájmem jsi momentálně ty, nemám v žádném případě přeceňovat, neboť tenhle stav brzy poleví a budu mít na krku stíhačku.........."vyjmenovává.

,, A já se mám tvářit, jako bych vybírala z hromady nápadníků a přitom jediné co z ní vybírám, jsou špinavé ponožky na vyprání a čerstvá zelenina v supermarketu......" Vincent se řehtá: ,, Nikdy nevynášet odpadky v tvém bytě!!!Jinak s nimi budu chodit po zbytek života !" ,, Samozřejmě! Já tě taky nesmím pozvat domů na večeři a pokud přece ano, tak maximálně na pizzu objednanou přes telefon. Kdybych měla udělat tatarák anebo krakonošský řízek, budeš mě brát jako hospodyni, a tím navždy pro tebe ztratím pel ženskosti, " přizvukuji.

,, V autě musím občas zatroubit a přihodit nějakého toho kreténa, protože jinak by sis mohla myslet že jsem bábovka." ,,A hlavně se nezamilovat bezhlavě, nebýt upřímná, neotvírat ti duši a srdce, protože jedině povrchní vztahy můžou dlouhodobě fungovat......." ,, bezpodmínečně si musím uchovat vlastní prostor. I když nevím, čím ho zaplnit!!!" hlásí na oplátku Vincent a smějeme se jak dva blázni. ,, Já zase nesmím být smutná, protože by tě mohlo vyděsit moje očekávání, že mě rozveselíš. ,, Chci tě rozveselit, když budeš smutná i za cenu, že mě budeš vnímat jako tokajícího troubu, co se nechá utáhnout na vařené nudli, " povídá Vincent. ,, Fajn!!! Zítra tě zvu na svíčkovou s domácím knedlíkem a brusinkami, budu tě přemlouvat, abys zůstal do rána, a klidně si na to vezmu tu úplně novou pidikošilku, co jsem si kvůli tobě koupila už před dvěma týdny........",, Rád přijdu. Ale pod jednou podmínkou.....",,No?!" na chvíli mi zatrne, jestli jsem to s tou upřímností přece jen nepřehnala.,, Že mi ráno, jak půjdu do práce, strčíš do ruky pytel s odpadky."

 

Tak tohle to zvídavé oťukávání a rovněž osahávání na počátku milostného vztahu naprosto zbožňuji. Ležím v posteli, pozoruji Vincenta, jak si obléká košili, aby se ještě před svítáním tajně vytratil z mé ložnice, a zjišťuji, že to dělá neobyčejně smyslně......

První rok vztahu by si dle mého názoru zasloužil být všeobecně nazýván Rokem smyslnosti. Je to úžasné období, kdy na milovaném mužském protějšku obdivujeme úplně všechno, i to, co budeme za pár let stejně intenzivně nesnášet!!!

Rok smyslnosti by si měl každý nejen nejvíc užít, ale hlavně by na něj neměl nikdy zapomenout!!!Rok smyslnosti je totiž základním kamenem dobrého manželství!!!

 

Domnívám se, že dělat v manželství kompromisy je naprostá hovadina, kterou vymyslel nějaký sadistickomasochistický šílenec.

U tebe nebo u mě???Šlo o bydlení, o společný život. Oba jsme chtěli zůstat ve svém, hledání uspokojivého řešení se táhlo více jak rok a nakonec vyústilo k drastickému závěru. Oba naše byty jsme vyměnili za starší rodinný domek, ačkoliv ani jeden z nás po nemovitosti netoužil.

Cesta kompromisů byla započata a pokračujeme v ní dál. Mám chuť na pizzu a on na šunkofleky? Uvařím tedy špagety. Je to italské jídlo jako pizza, jsou tam těstoviny jako v šunkoflecích,ale nepotěší to ani jednoho z nás.

Vincent spí rád při otevřeném okně, zatím co já si už v srpnu zapínám na noc teplomet. Výsledek? Vypneme topení, zavřeme okno. On se potí a dusí, já mám omrzliny, jež pomalu vyžadují lékařské ošetření!!!

Kluci by rádi potkana, já kotě, Vincent papouška. Kupujeme akvárium a rybičky, které svorně celá rodina nesnášíme.

Jistě chápete, že pro klid rodiny bylo nutno kompromisy nekompromisně zavrhnout!!!Jsou totiž spolehlivou zárukou, že spokojený není nikdo. U nás se uchytlo jiné řešení, taky od písmene K : kostka!!! Když se nemůžeme dohodnout, hodíme si kostku a ten, co prohraje, jednoduše ustoupí.

 

Když halda oblečení konečně zmizí, Vincent neutrousí očekávané:,, Děkuji, to jsi hodná, žes to uklidila," nýbrž obávané: ,, Já bych to udělal". Stejně tak BY Vincent koupil minerálky, na které čekám dva týdny, donesl BY ze sklepa brambory a kompoty, zkompletoval BY Vincentkovu postýlku, zazimoval BY zahradní nábytek, vyměnil BY žárovku v předsíni a utáhl BY kapající kohoutek u dřezu. Udělal BY všechno, kdyby............kdyby co??? táži se sama sebe a postupně docházím k přesvědčení, že tenhle rébus bez pomoci nevyřeším.,, Proč pořád říkáš JÁ BYCH TO UDĚLAL???Proč to prostě neuděláš???" ptám se rozmrzele, když mě manžel vyplísní, že jsem si sama po deseti dnech urgencí nahustila kola dětského kočárku. ,, Čím je podmíněno, že uděláš, oč tě požádám? Co znamená, to tvoje JÁ BYCH TO UDĚLAL???" ,,To znamená, že bych to prostě udělal!!!" odsekne Vincent nevrle. ,, Udělal bych to, kdybys to pokaždé neudělala dřív ty!!!To není moje chyba, že jsi tak zatraceně rychlá!!!"

 

Kdysi dávno jsem narazila na citát Curta Goetze : ,, Kdo se ženy předem ptá, je hlupák, neboť je-li žena tázána, musí říci NE.

 

Na moje oprávněné výtky reagoval pokaždé pouze výhružkou, že to je naposledy, co se doma angažoval. Jak je vidět, i mužská hrdost sahá daleko za hranici racionality, ale na nás ženy v tomhle směru nemají. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že mužská hrdost se řídí heslem : Příště se ti na to můžu tak akorát vykašlat..........,"zatímco motem ženské hrdosti je logiku postrádající :,,Nehodlám se doprošovat, to si to raději udělám sama, i kdybych měla duši vypustit........"

 

Zalichotíte-li ženě znejistí a zeptá se, co za to budete chtít. Zalichotíte-li muži, nabude neochvějné víry ve vlastní výjimečnost a dá vám, co si jen budete přát.

 

Já o koze, on o voze...........

Donedávna jsem chlapům záviděla. A nebýt knížky Já o koze, on o voze, asi bych jim záviděla dodnes. Hlavně tomu svému. Přijde z práce, svalí se na sedačku před televizní obrazovku do prosezeného důlku velkého jako lavór, huláká na mě do kuchyně, že by si dal kafe, chleba s pečeným bůčkem nebo pivo, tváří se jak kvašák a něhu projevuje jen vůči televiznímu ovladači. Měla jsem ho za sobce, až literární sbírka důkazů a odlišností mužů a žen mi umožnila nahlédnout : MANŽEL JE NEVINNÝ!!!

Měl prostě jen smůlu, že se narodil jako muž. Zatímco ženy jsou stvořeny k tomu, aby sbíraly místo zralých plodů špinavé ponožky, dětské hrnečky a mokré ručníky z podlahy, chudák muž je v tomhle směru indisponován. Na sbírání mu nebyla dána do vínku trpělivost!!!Zatímco ženy coby strážkyně rodinného krbu a rozené pečovatelky mají stále touhu cosi vylepšovat, všímají si každičkého rušivého detailu, každého chuchvalce prachu v rohu místnosti, muži tuto schopnost nemají. Proto nevidí koš přetékající odpadky, špinavé nádobí v dřezu ani koberec posetý drobečky, jako byste v obýváku hodlali založit drůbeží farmu. A ta viklající dvířka kuchyňské linky vám neopraví dřív, dokud mu nezůstanou v ruce, protože se nenarodil pro to, aby zlepšoval cokoliv, co ještě funguje. 

Muž má na světě důležitější roli. Je to váš ochránce. Kdysi vyhlížel nepřítele z vysoké skály, nyní ho vyhlíží ze sedačky před televizí. V ruce už netřímá pazourek, nýbrž dálkový ovladač. A tím ovladačem bliká z jednoho kanálu na druhý, aby měl vše pod kontrolou. I za cenu, že nikdy neuvidí do konce žádnou romantickou komedii, dokument o dětech z pěstounských rodin, ba ani jediný díl takřka nekonečného seriálu.

Přepíná a přepíná, odpočine si jen, když běží fotbal. Příšerný úděl!!!Díky bohu, že jsem ženská...................

 

 

 

 

SIMONA MONYOVÁ

HRA SVALŮ

 

Věnováno všem nešťastníkům, kteří hloubku kaluže zkoumají tak, že do ní vstoupí!!!

 

Čím mě Arnošt tak pobláznil? Teď zpětně si to už nedokáži dost dobře vybavit. Pamatuji si jen na tu omamně silnou touhu, která mě k němu od prvního momentu přitahovala. Měl bronzové, hladké tělo plné vzrušujících bochánků pracně získaných v posilovně a čiré, modré oči. Byl tak krásný, že jsem slovní spojení hra svalů přestala považovat za klišé a bez rozmyslu ho povýšila na vyjádření životního stylu.

 

,, Darjo slib mi, že to je naposledy, co jsi rozhodovala o mém volném čase, aniž by ses se mnou domluvila," důrazně mě žádal Arnošt, když jsem mu vylíčila víkendový program. Jistěže brblal, nic jiného jsem ani nečekala. Naopak. Překvapilo mě, že svolil tak snadno. ,, Jsi zlatíčko," pochválila jsem ho jako hodného synáčka, který spapal celý oběd včetně nenáviděné zeleniny. Usmál se. V tomhle byl stejný jako zbytek mužského pokolení.

Pro chválu a lichotky neměl obranné látky.

 

Ano, výraz hmota byl výstižný. Arnoštovo tělo už dávno přestalo být pouhým tělem a začalo nenápadně připomínat nějakou prvotřídní, leč syntetickou hmotu. Byla jsem si vědoma faktu, že miluji člověka posedlého vizí nadlidské dokonalosti těla a přesto mě téže noci ochromila hrůzou myšlenka : Kdyby mě opustil, neměla bych důvod, proč žít dál........................

 

,, Miluji tě lásko " zašvitořila jsem. Usmál se trochu polekaně : ,,Něco se ti zdálo ?" Pověsný slon v porcelánu je proti Arnoštkovi bohapustý břídil! ,, Ne, nic se mi nezdálo. Jsem vzhůru už pár minut a jen si tě blaženě vychutnávám, " vzdechla jsem.

,, Chtěla bys se mnou žít? Překvapil mě. Alejujá!!! ,, Ano!!! "

,, Víš moje máma si s největší pravděpodobností hodlá vzít toho svýho venkovana, mohla by ses ke mě nastěhovat..........,, Ano!!!"...........myslím totiž, že bych nezvládl chodit do práce, posilovat a ještě vést domácnost........" Ranil mě. Opravdu hluboce. Měla jsem tehdy vstát, hodit v rychlosti něco na sebe a zmizet. Nechtěl mě, potřeboval jen, aby někdo nahradil vzornou péči jeho matky.

 

Můj život se od základu změnil. S Arnoštem to nebylo snadné. Vídávali jsme se zřídkakdy. Přiběhl z práce, mlčky zhltl připravené dietní jídlo, které jsem mu s láskou připravovala podle speciální kuchařské knihy pro vrcholové sportovce. Když se najedl, šel si na dvacet minut lehnout, a utíkal do posilovny. Arnošt se vracíval večer. Potom se šel osprchovat, já chystala vydatnou večeři, bohatou na bílkoviny a vitamíny, pochopitelně. Můj miláček večeřel s takovou chutí, že pro mne bylo zážitkem pozorovat ho při jídle. Večeři obvykle zapil Arnošt půllitrem ovocného koktejlu a ..................a šel spát.

 

Říkáme tomu láska, ale ve skutečnosti se jedná o podvod smyslů.

Arnošt mi voněl, lahodil mému zraku, jeho hlas mi zněl lépe než božské šalmaje a mým prstům se zdál být hladký jako nová kůže právě svlečeného háděte. Ošálil mé smysly a nikdo by to nedokázal lépe. Zbožňovala jsem ho. Právě proto jsem mu bez váhání odpouštěla neodpustitelné a promíjela neprominutelné.

 

Bylo to nejzvláštnější období v mém životě. Teď, když si to celé znova vybavuji, mám dojem, že kdyby Arnošt nebyl tak tajemný, uzavřený, náladový a rozporuplný, možná bych po něm tolik nešílela. Měl vlastní vůli, nerad se přizpůsoboval, měl svá tajemství........To vše pro mě znamenalo jediné : Když ho získám, ovládnu, ochočím si ho, bude to na celý život. Mýlit se je prý lidské.............................

 

Už nevím, jak k tomu došlo, ale skutečně se to stalo. Strávila jsem s Mariánem noc. Strávila v tom pravém slova smyslu. Pominu-li nemorálnost epizody, musíme připustit, že byla pouze pochopitelným vyústěním mého psychického rozpoložení. ,, Jak na Nový rok, tak po celý rok, " pošeptal mi do ucha ráno Marián. A já musela s pravdou ven : ,, Tohle se nesmí opakovat."

Copak jsem se ho natrápila málo?!!!Dokud si nepodřeže žíly nebo neposvačí krabičku barbiturátů, neuvěřím, že mě skutečně miloval???

,, Mám tě ráda, ale Arnošta bohužel víc. Mrzí mě, co se včera stalo. Je to moje vina. "Co to tehdy o mně říkala Táňa? Že Mariána pokaždé jen využiju a odkopnu? Trefa do černého Táňo!!!Chytil mě za zápěstí a jeho pohled měl bezmála hypnotické účinky : ,, Když jsi mě nechala, trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatoval. Pokaždé, když jsem tě viděl, byl jsem na tobě závislejší. A pak jsem jednoho dne zjistil, že to začíná polevovat. Mohl jsem jíst smažený sýr, aniž bych si připomněl, že je to tvoje zamilované jídlo, mohl jsem vyjet za Brno, aniž by to evokovalo vzpomínku na milování na zadním sedadle. Nechápu, jak jsem mohl dopustit, abych do toho znovu spadnul,, Mariáne "...................ale nelituji toho. Vlastně jsem vděčný, že jsem tě zase mohl mít, i když jen na pár hodin.

 

S Táňou jsme si kdysi provedly jakýsi sociologický průzkum. Závěrem vám místopřísežně sděluji, že je tomu skučeně tak, jak tvrdí američtí experti přes statistiku. Čím větší chlap, tím menší penis. Čím hustší porost na hlavě, tím menší potence i libido. Tak například Arnošt. Sedmadvacetiletý muž, sto devadesát centimetrů, devadesát kilo a vlasů tolik, že by s nimi mohl obchodovat. Jeho přirození ve stavu nejvyšší pohotovosti dost věrně připomíná dietní kostelecký párek a o sexuální náruživosti by se v jeho případě dalo hovořit spíše jako o sexuální laxnosti. A teď Marián. Sotva metr osmdesát, kilogramy nevím přesně, ale je to taková ten intelektuálský typ, ramena jak ramínka na šaty, břicho alias obrácený lavór a na temeni mu už prosvítá lebka. Jeho penis je však pěkný cvalík a pojem promilovat celou noc na rozdíl od Arnošta rozhodně nezařazuje mezi sci-fi. Pochybujete o pravdivosti teorie???

Jděte a ověřte si ji v praxi!!!

 

Svatbu jsme naplánovali na březen.

Další dny jsem prožívala jako v tranzu. Všechny mé myšlenky, úvahy, pocity, dojmy vedly k jedinému - k připravované svatbě. Malátnost a žaludeční nevolnost jsem připisovala nervovému vypětí a nedočkavosti. Tolik jsem se těšila, že budu pani Richterová.............Pravý důvod mých zdravotních problémů jsem vypátrala teprve začátkem února. Pánbůh mi tehdy velkomyslně vyhověl, byla jsem těhotná a vše bylo úžasné, až na takový drobný detail : Neměla jsem tušení, jestli je otcem Arnošt nebo Marián. 

,, Pane doktore, já na té interupci trvám, " pravila jsem důrazně, ačkoliv uvnitř mi bylo všelijak.

Zákrok jsem absolvovala následující týden v pátek dopoledne. Snad jen tohle bych vám chtěla říct : dodnes mě mrzí!!!

 

Nezmohla jsem se ani na slovo. My že jsme demokratický stát??? Blábol!!! Co je to za demokracii, když mohou nevinnou ženu vyhodit na hodinu z práce jen proto, že se chce provdat a tím vyvoleným není její šéf?!!! Ano, odešla jsem hrdě a se ctí, ale dobře mi nebylo.

Doma jsem spotřebovala čtyři balení papírových kapesníčků, než jsem se odhodlala zavolat Arnoštovi do práce. Nebyl tam. Jako obvykle mne napadlo postěžovat si Mariánovi.,, Nešel bys na kafe?" otázala jsem se Mariána přímo. ,, Šel, kdykoliv budeš chtít." ,,Třeba hned?" ,, Třeba hned, " zasmál se.

Bylo to zvláštní, ale takovouhle moc měl nade mnou jedině Marián. Stačilo pár slov a hned mi bylo líp. Škoda, že jsem se pokaždé nespokojila jen s těmi slovy.......Po třech sklenicích svařeného vína jsem Mariánovi vybrebtala, že jsem možná čekala jeho dítě. ,, Odpustíš mi to???"

,,Až v sobě umrtvím obrázek batolete, které by mne oslovovalo táto, pravil Marián a zvedl se od stolu. ,, Nechoď ještě," zaprosila jsem. Naklonil se nade mě a rty se otřel o mé vlasy :,,Musím jít. Kdybys cokoliv potřebovala, ozvi se. Rád bych s tebou žil, vychovával klidně dítě, které by třeba ani nebylo moje, ale pitomce ti dělat nebudu.............." A tak jsem přišla o svého milence v záloze.

Stěží bych si tehdy dokázala představit horší den.........

Teď už mám leccos za sebou a dobře vím, že to, co se dělo tenkrát, byl úplný čajíček proti tomu, co mělo následovat.

 

,, Potřebuji s tebou mluvit teď!" křikla jsem a neměla daleko k hysterickému záchvatu.

Arnošt správně rozpoznal,že bude jednodušší mi vyhovět, posadil se do křesla a tvářil se jak stoletá vrba. Barvitě jsem mu vylíčila průběh fiaska v zaměstnání, a představte si to, Arnošt se rozčílil. Místo aby nadával na slizouna Drábka, řval na mě! Svět se zbláznil! ,, Myslela jsem, že mě polituješ," fňukala jsem zcela bez zábran. ,,Proč? Nemělas takovej nesmysl podepisovat!" ,,Kdybych byla doktor práv Arnošt Richter, nepodepsala bych. Ale já jsem, pokud sis nevšiml, obyčejná sekretářka." ,, To jsem si všiml. Ujišťuji tě, že se to nedá přehlédnout. Jen si myslím, že i průměrně inteligentní občan by měl znát nejdůležitější pasáže zákoníku práce," stíral mě jízlivě.

 

Najednou jsem měla spoustu volného času. Zvláštní bylo, že jsem na tom faktu neshledala zhola nic příjemného. Vy všichni, kteří si říkáte, jak by bylo krásné být doma a nechodit do práce, zadržte!!!

Ono je něco jiného slastně vychutnávat tři týdny dovolené ročně, anebo přijít o práci.

Člověk si najednou připadá jako vyvrženec. Nikomu nechybíte, nikdo vás nepotřebuje, nahradit vás bylo surově snadné. Vězte, že to na svědomí nepřidá.

 

Dny zbývající do svatby mi v mysli vytvořily jakýsi bezbarvý, beztvarý flek. Slily se v jediný pocit s tím byla nedočkavost. Jsou jen dvě události z toho období, které ještě stojí za zmínku : byla jsem přijata na místo administrativní pracovnice ve vydavatelství reklamních novin Obzor a dostala chřipku.

 

Svatební obřad ve mně nezanechal žádný hlubší dojem. Čekala jsem neopakovatelný, jedinečný zážitek, ale po pár měsících tento den v mých vzpomínkách vybledl. Jediné, co si vybavuji naprosto zřetelně, je pocit vděku.

 

Přála jsem si, aby se mnou byli všichni na novém pracovišti spokojeni, což vedlo k tomu, že jsem se zapsala jako podlézavý typ. /Tohle jsem pochopitelně odhalila až mnohem později./ Méně šikovnou metodu, jak být v práci oblíbená a získat nové přátele, jsem si zvolit nemohla. Pochopitelně, že jsem nezískala přátelství. Naopak. Lidé se ode mě odtahovali. Cítila jsem to, a místo abych polevila ve snaze, ještě jsem přidala. Co se to se mnou dělo, ptáte se? Lépe by to jistě definoval erudovaný psycholog, ale i já mám pro své počínání logické vysvětlení. Byla jsem osamělá, prvně svázána s člověkem, kterého jsem nebyla hodna. / Já tehdy vážně věřila, že Arnoštovi nesahám ani po kotníky. / Rodiče mě zavrhli, s přítelkyní jsem se rozešla, z minulého zaměstnání mě vyhodili a kluk, který mě miloval až nepříčetně, se mnou už také nechtěl mít nic společného. Toužila jsem si co nejrychleji vybudovat nové vztahy. Nedošlo mi, že vztahy potřebují čas.......................

 

Tchýně správně vytušila směr, kterým se ubíraly moje myšlenky. ,, Nesmíš se z ničeho obviňovat, za nic nemůžeš," pravila důrazně. ,,Pokud si někdo může něco vyčítat, jsem to já. Špatně jsem ho vychovala. Neviděla jsem to, co bylo do očí bijící. Byla jsem spokojená, že netráví čas po hospodách, že je dobrý student a rád sportuje. Občas býval vzteklý až agresivní, jindy zase nepromluvil celé týdny, ale připisovala jsem to běžné mladické vzdorovitosti. První signály, že je něco v nepořádku, jsem zaznamenala, když bezdůvodně zmlátil mého tehdejšího přítele.....................no a za pár týdnů Arnoštovi úplně zežloutlo bělmo..........." V tom okamžiku ani tchýně neměla daleko k slzám. ,, Byl tenkrát v hrozném stavu, ale byl mladý a dostal se z toho. Když se za dva roky situace opakovala, neměla jsem už sílu celé to znova prodělávat. Vím, že mi nemůže odpustit, že jsem souhlasila s hospitalizací na oddělení psychiatrie, ale mně to tehdy připadalo jako nejlepší řešení.

 

Věřila jsem mu každé slovo. I to, které neřekl. Podle mě je zamilovanost ten nejnebezpečnější virus. Napadá mozek, rozleptává soudnost a zdravý úsudek.

 

Využila jsem Arnoštovy nepřítomnosti a prošmejdila každou přihrádku, jeho noční stolek i kapsy džínů a bund.

Výsledek byl skličující. S klidným svědomím jsem vyhodila do odpadkového koše tři krabičky nandrolonu, asi pět krabiček stanozolu a taky nějaký ten testrosteron.

Arnošt zuřil!!!

 

Začátkem července nastal zlom. Byla jsem těhotná!!!Bylo nesporné, že otcem je můj vyvolený.

 

Koncem týdne mne konečně pustili k Arnoštovi. Byl přemístěn z pokoje s intenzivní pěče na běžný dvoulůžkový pokoj. Když jsem do místnosti vstupovala, už jsem byla zpravena o tom, že Arnošt jen o vlásek unikl smrti. Věděla jsem i to, že příčinou jeho zkolabování bylo žaludeční krvácení způsobené užíváním léku s názvem cytadren.

 

Váš syn se narodil předčasně, měl velmi nízkou porodní hmotnost, trpěl nedostatkem kyslíku, má nevyvinuté plíce a v krvi pravděpodobně závažnou infekci.

 

Nedokážu žít s člověkem, který si zakresluje do grafů, jak mu roste objem stehen, hrudníku a paží, který lže, jen aby mohl cvičit, který do sebe sype neuvěřitelné množství různých jedů, aby dobře vypadal, a přitom tím hazarduje s vlastním zdravím a s city své ženy..............................Hnusí se mi chlap, který nevynechá trénink, ani když v nemocnici bojuje o přežití jeho jediný syn.

 

Pobyl na světě OSM dní a přitom sotva kdy někdo dokáže vyplnit kráter, který po něm zůstal v mém srdci.................................

 

 

SIMONA MONYOVÁ

Tchyně a uzený

Alžběta nahluchlá nebyla, chválabohu, zrak, sluch i paměť jí v necelých sedmasedmdesáti letech ještě sloužily. Jen kyčle pobolívaly. Někdy se nebyla schopná zvednout z postele, to pak musel Garička vyvenčit Hynek, její syn.

Obětovala synovi celý život.

 

Alžběta pozorovala, jak dívka nasedla do malého vozu, pocítila k ní prudkou zášť: ,, Jo, to se teďka žije jinak, co já se za celej život natahala tašek, ale teď už si i mladý slečinky musí vozit zadnici v autě, aby se náhodou nepředřely.

A ten můj blbeček mává, div si paži nevykloubí, celej zfanfrnělej. A vůbec mu nedochází, že holka se zhlídla ne v něm, ale baráku. K autíčku ještě vilka! To dá přece rozum.

 

Od útlého dětství sice byl matkou upozorňován, že si ho pořídila zejména proto, aby se o ni na stáří měl kdo postarat a oči zatlačit, ale doposud nebyl ochoten vzít na vědomí, že to opravdu jednou bude na něm.

Přebalování, ošetřování??? To by nezvládl.

 

Žila jenom pro něho a teď, na stará kolena, když už tolik práce nezastane, by ji měla nějaká fuchtle lačná peněz vystrnadit??? To tak!!!

Měla ho za svobodna v dobách, kdy se na svobodné matky pohlíželo skrz prsty.

 

Sylvie má ráda zvířata a hlavně malé děti, vždycky se celá rozzáří, když vidí kočárek anebo batole na vratkých buclatých nožkách. Přál si, aby měla ráda i jeho matku, ale zatím se neodvažoval ty dvě seznámit. Ani Sylvie se do seznámení nijak nehnala.

 

,, Musím domů," řekl Hynek, nečekal na Sylvinu reakci a začal se oblékat.

,, Nemusíš domů, je ti čtyřiatřicet," odpověděla sice vlídně, ale jistou rozmrzelost vycítil.

,, Nechci ji tam nechávat samotnou, však víš," objal Sylvii omluvně.

Odpoledne navrhl, aby se vzali. Znovu mu zopakovala, že u ní má dveře otevřené, že se může kdykoliv přistěhovat, ale že se svatbou by ráda počkala. Na Sylvii mu záleželo ze všech holek, co kdy měl, nejvíc. Tak nějak tušil, že je pro něho ta pravá. Mírná, nehašteřivá a přitom hrdá i paličatá. A taky dobrá v posteli. Nechtěl o ni přijít.

 

,, Asi do toho konečně praštím," řekla rádoby rozverně. Byla mizerná herečka.

,, Chce, abych se přistěhovala k nim. Je děsně fixovanej na matku. A ona na něho. Mám dojem, že pokud neustoupím, tak ze svatby nic nebude."

,, A pokud ustoupíš, tak budeš do roka rozvedená," podotkla maminka.

,, Anebo skončíš v blázinci," doplnil ji otec.

Kam Sylviina paměť sahala, její rodiče se doplňovali skvěle. I po osmadvaceti letech soužití trávili veškerý volný čas spolu, netrpěli ponorkovou nemocí a už vůbec ne nepřekonatelným fyzickým odporem.

,, Chlap, kterej se nedokáže ve třiceti vzepřít své matce, si nezaslouží ani soucit, natož pak manželku," pravila maminka.

,, Tchyně a uzený, nejlepší studený," dodal ještě otec a tím byla debata u konce.

Sylvie věděla, že už jí nebudou nic rozmlouvat. Varovali ji, ale konečné rozhodnutí nechají jako vždycky na ni. A Sylvie už rozhodnutá byla.

 

,, Tak vás tady pěkně vítám," řekla Hynkovo matka, a ačkoliv to neznělo ani trošku ironicky, Sylvie vytušila, že v tom kus skryté ironie je. Stáli v předsíni, dusná atmosféra by se dala sekat na špalky jako turecký med. S mírným odporem pohladila psa. Byl evidentně velmi starý a potřeboval by vykoupat. Jeho majitelka byla taky velmi stará a potřebovala by zubní protézu. Její bezzubá ústa vzbuzovala odpor. I pokoj, ve kterém žila, vzbuzoval odpor. Prošlapaný koberec s orientálním vzorem a zašmodrchanými, prachem zešedlými třásněmi, těžké zažloutlé záclony, všechno olepené, umatlané a nikde ani místečko volné. Všude haldy nepotřebných krámů. Sylvie si tam připadala nepatřičně, jako by zabloudila do skladu divadelních kulis a najednou si opět nebyla jistá, jestli bude schopná žít s tou podivnou stařenou pod jednou střechou.

 

Ta holka se vyzná. A jak se celá od začátku upejpá, jako by neuměla do pěti napočítat. Kdyby ji neviděla, jak se po Hynkovi vždycky nestydatě plazí, možná by jí na tu komedii i skočila. No, přetvařovat se tedy umí, to se musí nechat, ale na mě si nepřijde, to tedy ne. 

Přemítala a přitom si Sylvii pozorně prohlížela. Tak na tohle by se měla dívat po zbytek svého života???

Jak se k sobě tulí, nevnímajíc okolí??? Jak jim stará bába překáží v miliskování???

V téhle bitvě šlo o mnoho. Vlastně o všechno. Šlo o Hynka.

 

Cítila, že tentokrát je to jiné. Nesmí o té holce říct křivé slůvko, jinak Hynka ztratí. Celé dvě hodiny na ni koukal jak na svatý obrázek.

,, Díky, žes Sylvii tak pěkně přijala. Moc mi na ní záleží," řekl. Jeho slova Alžbětu řezala do uší, jako když přejede vidličkou po porcelánu, nehtem po školní tabuli. Hnusný, odporný, nervy drásající zvuk.Přesto se dokázala usmát: ,, Je to docela milé děvče."

O tom, že Sylvie je silný protivník, nepochybovala ani na okamžik.

 

Netvrdím, že by se matkám mělo bránit v lásce k dětem.

Říkám jen, že je lepší, když matky milují ještě někoho jiného.

R. GARY

 

,, Třeba tě chci celého," špitla. ,, Nemyslím, že bys neměl zůstat jejím synem, jen nechápu, proč jí máš suplovat chybějícího manžela."

,, Protože se manželství vzdala kvůli mně!!!"

,, Opravdu??? Co když jen nepotkala toho pravého a tebe tím úspěšně vydírá........"

,, Ty máš ale nápady!!! Takovouhle tě vůbec neznám," zamračil se. ,, Od začátku jsi proti máti zaujatá a já nevím proč. Je to hodná ženská. Když jsi včera odešla, chválila tě. Aspoň to bys mohla ocenit."

Tak synáček už vytáhl do boje pod maminčiným praporem!!! A to tam ještě ani nebydlím, pomyslela si Sylvie a učinila poslední pokus otevřít Hynkovi oči.

,, Já věřím, že tě zbožňuje. A právě proto mě bere jako vetřelce." Hynek ji objal a začal utišovat.

,, Nechtěj po mně, abych musel volit mezi vámi dvěma." Přesně tohle po něm chtěla, ale najednou se bála vyslovit to nahlas.

,, Samozřejmě, že bych si vybral tebe," šeptal jí do vlasů a slzy jí roztíral po tváři.

,, Ale máti bych hrozně ublížil. Nevím, jak bych dokázal s těmi vyčítkami žít."

,, Zvládnu to," pronesla hrdinně, ačkoliv si tím nebyla vůbec jistá.

 

Před třemi týdny se dohodli, že Hynek požádá o Sylviinu ruku na oslavě padesátin jejího otce a teď jí telefonuje, aby přípravy zvládla sama. To není ten nejlepší počin hned ze startu!!!,, Žádný pacient. Máti nutně potřebuje někam odvézt," přiznal.

Cože jí to tvrdila sestra Alice? Že po svatbě bude Sylva hrát druhé housle? Že Hynek dá vždycky přednost matce, protože tyhle typy žen umí neuvěřitelně manipulovat svými dospělými syny a udělají vše proto, aby mladý pár rozeštvaly??? Ale jak se tomu bránit, když Hynek je slepý jak čerstvě narozené kotě, to už jí neporadila. A zřejmě to neudělá nikdo.

 

Včela je obrazem lsti, protože má med v ústech a jed v zadku.

Leonardo Da Vinci

 

Sylvie s údivem poslouchala nastávající tchyni. Málem by ji nepoznala. V perleťovém šedivém kostýmku s malinkými kudrlinkami na hlavě a cukrem na jazyku. I ty zuby si nasadila. Ubralo jí to několik roků života.

,, A nebojíte se, že teď Hynka tak trochu ztratíte?," testovala ji sestra Alice.

,, Ale kdepak. Hned jsem si Sylvinku oblíbila, však jsem taky Hynečkovi povídala, jak jsem šťastná, že se chtějí brát," brebentila. Všechno podle ní bylo roztomilé, slaďoučké a miloučké.

,, Hynek je nekňuba a ta bába je falešná jak pěťák," zašeptala Sylvii do ucha Alice, jen co se dostaly z doslechu. 

Sylviini rodiče byli sympatický, poměrně mladě vyhlížející pár a proti svatbě neměli námitek. Život Hynka, jak se zdálo, konečně nabíral ten správný směr.

 

,, Tak můžeme jet taky taxíkem. Zaplatím ho." Poslední dvě slova vyřkla šeptem v domění, že je nikdo kromě Hynka neuslyší. Slyšeli je všichni. Sylviin otec na  budoucího zetě překvapeně civěl. Ten si o mně ale udělá obrázek, zaúpěl v duchu Hynek.Čtyřiatřicetiletý neschopný praktický lékař, který se nechává vydržovat svojí starou matkou a každý měsíc z ní úspěšně vytáhne nejméně polovinu její ubohoučké penze.

,, Máti, jeď prosímtě s Háchovými, já tady u Sylvie zůstanu," pravil pevně i když tím mohl vyvolat u Sylviiných rodičů podezření, že je lakomec, který chce za pitomého taxíka ušetřit stůj co stůj.

,, A kdy teda pojedeš? Počkám na tebe," neměla už matka daleko k pláči. Zalitoval, že si dnešní večírek pochvaloval předčasně.

Pak ucítil, jak mu do dlaně vklouzla Sylviina suchá, teplounká ruka a zabydlela se tam jak malé zvířátko v úkrytu.

,, Nečekej, pojedu odtud ráno rovnou do práce," řekl matce.

,, Jupííííííí!!!" Chtělo se křičet Sylvii. Nešlo tolik o těch pár hodin. Především šlo o to, že poprvé dokázal své matce dát najevo, že je dospělý, že má právo žít svůj vlastní život. Sylvie věřila, že dnešní Hynkovo rozhodnutí je základní kámen jeho samostatnosti. Základní kámen společných šťastných zítřků. Najednou se budoucnost jevila mnohem méně komplikovaná. Ano, jistěže zkusí žít v jejich domě, když to pro něho tolik znamená, ale když společné soužití nebude fungovat, nic hrozného se nestane. Prostě se přestěhují. A Hynek bude mít aspoň vůči matce čisté svědomí. hodíme se k sobě, potěšeně si uvědomovala a nechávala se unášet společným rytmem dechu až někam na vršek pahorku zvaného extáze. Ale tentokrát jim nebylo dopřáno doklopýtat až k cíli.

,, Neber to," zaprosila, když se Hynek natáhl po vyzvánějícím mobilu. Bylo to, jako by ji těsně před dobytím vrcholu svrhnul ze srázu. Zklamaně se odtáhnul.

,, Musím za máti, je jí zle. Bojím se, aby to nebyl infarkt."

 

,, Je u tebe Hynek?" překvapila Sylvii maminka otázkou. Dokonce i fakt, že telefonovala, byl překvapující. Rodiče většinou čekali, až se jim obě dcery ozvou samy.,, Ne, jsem sama. Stalo se něco?" ,, Byla u nás jeho matka!!!",, A co chtěla?",, Nechce Hynka vydat z pod křídla?" ,, To je slabé slovo. Myslím, že ta bába je schopná všeho. Dej si bacha, Sylvi. Možná by sis měla stěhování k nim ještě rozmyslet.......Hlavně prosím tě, ať tě ani nenapadne prodat byt, aby ses měla v nejhorším kam vrátit!!!"

Tak to je opravdu vážné, uvědomila si. Kam jí paměť sahala, rodiče neradili, nevměšovali se a většinou dokonce její rozhodnutí ani nekomentovali.

 

,, Sylvie, prosím tě přijeď," řekl jí do telefonu v době, kdy se v troubě pekla kuřecí křidýlka, na stole byly čerstvé květiny, láhev vína a zeleninový salát.

,, Dneska jsi měl přijít ke mně," připomněla mu. ,, Já vím, ale máti je dost na huntě s nervama kvůli tomu, jak se nepohodla s tvými rodiči, předpokládám, že už o tom víš," vysvětloval.

,, Z toho ať si nic nedělá. Naši jsou skvělí. Nic jí připomínat nebudou. Dá se to omluvit věkem a taky neschopností adaptovat se tak rychle na novinky, které se dějí a budou dít." Mrazivě opáčil: ,, Co tím myslíš?" Že tvoji rodiče odpustí mé matce, že ji vyhodili, když k nim přišla na přátelskou návštěvu? To je od nich skutečně neobyčejně laskavé. Máš pravdu. Jsou skvělí. Jiní by ji třeba rovnou zastřelili." Sylvie byla zmatená. Věděla, že její maminka by nikdy nelhala. Na druhou stranu jí přišlo nepravděpodobné, že by si tchyně něco tak nehorázného dokázala a zároveň i troufla vymyslet. Nemohla přece očekávat, že jí naprosto každá lež projde!!! Anebo mohla??? Má Hynka ovinutého kolem prstu pevně jako měděný drát na elektromagnetické cívce???

 

,,Odpoledne vyzvednu tvoje auto a jestli ti bude líp, zajedeme vybrat prstýnky." ,, Prstýnky? Včera jsme se přeci rozešli......" ,, Na to zapomeň, tak snadno tě nepustím," usmál se a bylo to jako by po deštivých týdnech poprvé vykouklo zpoza mraku slunce.

 

Mladá generace si i dnes váží stáří. Ovšem jen pokud jde o víno, whisky a nábytek.

T. Capote

 

Alžběta seděla již několik hodin zavřená ve svém pokoji a zlost v ní kypěla natolik, až měla dojem, že ji hlava začíná otékat, měnit se v obrovskou pýchavku, která co nevidět exploduje. Od rána po schodech dupali malíři. Sylvie se hnízdí v jejím domě, roztahuje křídla a Alžběta paralyzovaná strachem, aby neztratila syna, tomu jen nečině přihlíží!!! 

 

Od rána měla stísněný pocit, který nepříjemně vyvrcholil v okamžiku, kdy jí Hynek navlékl snubní prstýnek. Bylo to jako docvaknutí policejních pout. Ani nedokázala vnímat hudbu. Jediné co zaregistrovala periferním vidění při polibku, byla tchyně, která se hlučně odebrala z první řady obřadní síně ven.

 

Když Valérie poprvé vyslechla návrh té stařeny, usoudila, že je šílená. Dokonce uvažovala, jestli jí stojí patnáct tisíc korun měsíčně za to, aby se spolčovala s nebezpečným bláznem. Ale existence jejího syna rozhodla. ještě téhož dne podala výpověď u pečovatelské služby a už snila o tom, jak za dva měsíce její život nabere úplně jiný směr.

 

Sylvie právě dávala na stůl. Alžběta si namazala krajíček chleba tenkou vrstvou másla a provokativně se usadila ke stolu. ,,Ještě tam zbylo," řekla Sylvie a postavila talíř s roštěnkou i před Alžbětu. ,, Ne, děkuji. Raději se budu stravovat skromě. Každý holt nemá na to, aby žil na vysoké noze, viď Hynečku."

,, Máti," zaúpěl a zrudnul. ,, Stalo se něco?" otázala se Sylvie. ,, Pro někoho je krádež šperku nic..." utrousila Alžběta. ,, Jakého šperku?" zeptala se Sylvie.

,, Však vy dobře víte, Sylvinko," vychutnávala si Alžběta každičké slovo. ,, Spadla klec. Tady Hynka už jsem o všem zpravila!!!",, Hynku?" vydechla Sylvie a bylo to mnohem víc než pouhé oslovení. Byl to údiv, zklamání, prosba, lítost.

,, Snažil jsem se jí vysvětlit, že to celé bude asi nějaký omyl," zahuhlal Hynek a dál si hleděl svého talíře. ,, Asi???"vykřikla ,, Tak ty dokonce připouštíš možnost, že jsem něco ukradla???"

 

Základní lidskou slabostí je, že člověk nepředvídá bouři, když je pěkné počasí.

N. Machiavelli

 

Zazvonila, obtěžkána taškami. Přála si, aby přišel otevřít Hynek. ,, Dobrý den," zašveholila a napřáhla ruku. ,, Já jsem Valérie." Sylvie s žuchnutím postavila tašky na zem, rajčata se rozkutálela po předsíni.

,, Už jste se děvčata seznámila?" přišourala se tchyně. Oči jí svítily rozrušením jako ve vysoké horečce a ústa měla zformovaná do šklebu, který by se při trošce dobré vůle dal nazvat i úsměvem. ,, Tak tohle je moje snacha a tohle Valérie, naše hospodyně..........."

,, Nedělej ze mě pitomce! Přišla mi otevřít služebná tvé matky a jmenuje se shodou okolností Valérie. Neříkej mi, že to není ta samá, se kterou jsi to táhnul před svatbou!!!" ,, A pečovala o tebe tak dobře, že ti ji maminka koupila domů jako svatební dar???" ,, Jseš paranoidní!!!" Vyštěkl a třísknul za sebou dveřmi.

 

Jediné co Valérii kalilo radost z pozitivního vývoje situace, byla Sylvie. Umínila si, že na ni prostě nebude brát ohledy. Nesmí je brát, jinak zhatí průběh celé akce. Čím déle byla v jejich rodině, tím víc ji litovala. Ta holka je chudák. Plácá se mezi Hynkem a tou starou fúrií a aby toho nebylo málo, jsem tam ještě já. A ona místo, aby se vzepřela, udělala bengál, trošku pohrozila, trošku manipulovala, ona se místo jekékoliv strategie snaží být milá a ustupuje, i když už dávno není kam.

 

,, Měla ses té megeře postavit dřív a nemusela ses půl roku trápit," komentovala Sylviino snažení sestra. Neměla pravdu. Sylvie si dokázala vybojovat pouze lepší postavení v domácnosti, nikoliv však lásku jejich členů. Tušila, že tu Hynkovu naopak ztrácí každým dalším protestem, výčitkou, stížností. A přesto stále ještě doufala ve společnou budoucnost. Šlo jen o to, přesvědčit ho, aby začali někde jinde, od začátku a s úplně novými pravidly.

 

,, Slibovals, že pokud nám to nebude klapat s tvojí matkou pod jednou střechou, přestěhujeme se."

,, A to tu mám máti kvůli nějakému tvému rozmaru nechat samotnou?" Na tuhle námitku čekala. Poprvé za ty čtyři měsíce jí Valérie mohla prokázat službu.

,, Vždyť tu nebude sama. Bydlí tady Valérie. Když se odstěhujeme, prospějeme vlastně i jí. Nebude si muset hledat nové bydlení a sám jsi říkal, že se s tvojí matkou mají docela rády."

 

Valérie zalapala po dechu. S tímhle tedy  nepočítala. Sylvie byla mnohem fikanější, než předpokládala.

Teď poslední úsek před cílem, se svého snu nebude vzdávat.

 

Ani nevěděl, jak se to seběhlo, ale znenadání mu Valérie seděla obkročmo na klíně a líbala ho.První, co mu prolétlo hlavou bylo, že matku má vyzvednout až v šest u kadeřníka a Sylvie že se od rodičů nejspíš nevrátí dřív jak v sedm .

Valérie hlasitě zasténala,ani se neobtěžovala sundat si kalhotky, jen je rychlým pohybem shrnula na stranu a dosedla na něho. zdálo se mu, že se kolem nich rozprostřela mlha, kterou protnul pouze hlasitý výkřik. Až o několik minut později si uvědomil, že nepatřil Valérii.

 

Když ti nějaká žena ukradne manžela, nejlepší pomsta je nechat ji s ním žít.

 

Otevřela dveře, aniž by se podívala do kukátka. Čekala Alici, ale zírala do tváře Hynkovi. Málem vykřikla.

,, Můžu dál?" zeptal se a podal jí kytku.

,, Raději ne," odvětila, ale dál stála mezi dveřmi. Neviděla ho dva dny a přišlo jí to jako celá věčnost. Vypadal sešle a pomačkaně.

,, Mrzí mě to," zakňoural.

,, Už sem nikdy nechoď," řekla.

 

,, Už se balíte?" ,, Kdepak. Změna plánů. Zůstávám," odvětila Valérie s úsměvem. Alžbětě zatrnulo. Jak to myslí, že zůstává???,, Do kdy?" vydechla zničeně.

,, Zůstávám napořád," přimrazila ji Valérie svými slovy k podlaze.

,, To .......to nemůžete. Vždyť Sylvie už odešla! Svůj úkol jste splnila!!!",, Já už vám ale nemůžu nic platit!!!" vykřikla Alžběta zdrceně.

,, To ani neočekávám. Svůj honorář si vyberu od vašeho syna," pravila výsměšně a zapálila si cigaretu. ,, V tomhle domě se kouřit nebude!!!"

,, A co tak najednou, babi ???" smála se jí do tváře.

Alžběta nemohla uvěřit svým očím.

 

 

SIMONA MONYOVÁ

Manželky na odpis

Je to sarkastický příběh o manželkách nahrazovaných manželkami mladšími, méně opotřebovanými a méně okoukanými, je to příběh o opuštěnosti, kompromisech, žárlivosti, nevěře, rodičovství a strachu ze stárnutí. Celý děj je vyprávěn třemi ženami, které spojuje podobný osud a názor, že věrný, milující manžel je na seznamu vyhynulých druhů.

 

INGRID

Kdyby to šlo, prospala bych zbytek života. Nic bych necítila - bolest, křivdu, prázdnotu, zášť, žárlivost. Nic z toho by neexistovalo. Já bych neexistovala. Oplachuji si obličej studenou vodou, čistím si zuby, češu se a rty přetírám světlou rtěnkou. Proč? Kvůli komu? Ptám se sama sebe. Všechny každodenní úkony pro mě ztratily smysl. Dělám je mechanicky a připadám si jako živá mrtvola. 

 

,, Podívej, tady mají ty džíny, co mám od táty," opírá ukazovák k tabuli skla. Polykám naprázdno, v krku mám sucho a v hlavě mi vztek klokotá, jako by mozek dosáhl bodu varu. Dva tisíce třista!!! Alimenty má o šest stovek nižší, to se mu to dělá haur, když holčičku nemusí živit, když nemusí platit balet, tábory, lyžařské zájezdy a hodiny klavíru.

 

Já si ho vybrala dřív, vzala si ho před patnácti lety, protloukala se s ním chudobou, porodila mu dceru a celý náš společný život mu vařila, prala, žehlila a milovala ho. Mohla jsem naše manželství zachránit, kdybych nebyla tak žárlivá a hrdá ? Opravdu by odešl, nebýt mých hysterických scén, výstupů a výčitek? Nevím. Skoro rok jsem tušila, že se něco děje a nebojovala jsem. Naopak - pilníčkem na nehty jsem si pomaloučku a důsledně podřezávala větev.

 

A pak řekl, že odchází, že si vedle mě nepřipadá jako celý muž. ,, Jmenuje se Lenka. Ona je jiná. Ona je bezbranná, křehká, potřebuje mě." ,, Ty nepotřebuješ nikoho. S lidmi nekomunikuješ , ty lidi analyzuješ a pak jim poskytuješ psychoterapii, ačkoliv ti o ní nikdo nestojí. Jsi silná, soběstačná a máš vždycky pravdu. Vedle tebe se chlap cítí, jako neschopný břídil." Roberta jsem ztratila nadobro a jiní muži se mi buď nelíbí anebo se nelíbím já jim. Pomalu a jistě se ze mě stává zatrpklá, rozvedená babizna. A aby toho srabu nebylo málo, za tři měsíce mi bude čtyřicet.

 

LENKA

Mám dojem, že jsem opět přibrala. Nevím, co mě to napadá zavolat na Roberta, jestli se mu nezdám moc tlustá. jen masochista by slovil něco podobnýho a jen sadista by odvětil:,,Tlustá? Kdepak tlustá, ty jsi pouze kyprých tvarů." V tom zazvonil telefon. ,, Tady Ingrid, mohla bych mluvit s manželem?" ozvalo se ze sluchátka. Hlas zaněl břitce a nesmlouvavě.,,Provedu!" štěkla jsem zase já. Ta ženská mě dokáže pokaždé vytočit, nechápu jak s ní Robert mohl žít patnáct let. Veškeré moje nelibé pocity, které k němu chovám, veškeré hádky, které u nás proběhnou, prostě vše negativní v našem vztahu se stoprocentně vždy týká Robertovy bývalé ženy a té jejich malé zmije. Aspoň já to tak cítím. Ať si zpětně proberu krůček po krůčku kterýkoliv náš konflikt, rozbuška vyvolávající explozi pravidelně nese jméno Ingrid anebo Eliška.

 

,, Musíme šetřit," vysvětluje mi Robert snad obden. ,,Chceš přece to dítě. A dítě stojí peníze." To jsem si všimla, že dítě stojí peníze. Jeho nezletilý potomek má větší kapesné jak já. A přesto nebo možná právě proto bych chtěla dítě. Aby nás spojilo na celý život a aby Robert nehopkal jak tajtrdlík kolem dcery, která je povahově celá Ingrid. Přeju si aby pro Roberta byla prvořadá nová rodina.

 

Dělám co můžu. O početí usiluji osm let. První manžel mě opustil kvůli údajné neplodnosti, paradoxně právě v době, kdy jsem byla čerstvě těhotná. Našel si ženskou o několik let starší se třemi dětmi a čtvrté jí hned udělal sám. Já o dítě přišla, prý to byl jasný důsledek stresů. Teď pojídám hormony na podpoření plodnosti a jediný efekt je, že se po nich nafukuji jako balón. Jestli to tak půjde dál, opustí mě i Robert.

 

MONIKA

Mám nádherně smetanově bílé šaty, je mi čerstvých jednatřicet let. Beru si vdovce.

Moje máma zcela zaslepená stříbrnými příbory, křišťálovými lustry a tchyniným briliantovým náhrdelníkem nadšeně kuňká :,, To je ale štěstí,oddat se do takové rodiny, to je ale štěstí......"Jako bychom my byli horší rodina, jen proto, že ona má bílou polyesterovou halenku asijské provenience a nikoliv hedvábné šaty na míru! Rozesmutňuje mě, když vidím svoji upracovanou mámu, jak potěšeně koktá a pak neobratně škobrtá na parketu. Tolik se snaží být pro tyhle ty nóbl lidi dost dobrá, že je mi náhle do pláče. Co když po čase budu stejná? Co když taky budu usilovat, abych zapadla, aby mě přijali mezi sebe a pomaloučku se moje já bude vytrácet, až zmizí docela???

 

Sbalená zavazadla máme v kufru jeho auta, v půl druhé v noci vyrážíme na letiště. Ještě nekonečných pět hodin svatebního veselí a pak poprvé v životě poletím letadlem. Měla bych mít radost. Mám ji, i když malinko zakalenou tím, že před nějakými pěti lety na mém místě seděla Miriam.,,Monči," dloubne do mě loktem máma.,,Přestaň se mračit. Ještě si o tobě budou myslet, že jsi povýšená," ,, Jen jsem se zamyslela mami," uklidňuji ji a je mi najednou nějak úzko. Sotva si dovedu představit, že ji doopravdy opouštím, že ji nechávám samotnou v dvoupokojovém bytě s nahluchlou starou fenou, nesmrtelnými ideály a neutuchající potřebou vykonávat dobré skutky.,,Škoda, že se toho nedožil táta," povídá.

 

LENKA

Zastyděla jsem se za svoje naducané tváře a taky za to, že vlastně Monice závidím. Je krásná, nadějná právnička, vzala si mladého, pohledného, bohatého muže, je zamilovaná. Jsem já ještě zamilovaná anebo všechny problémy a starosti už dokázaly veškerou lásku k Robertovi sešrotovat spolehlivě jako drtič odpadů? A co Robert, miluje mě???,, Co se děje?" Zdáš se mi v poslední době jiný, věčně podrážděný," opatrně jsem ho vybídla k rozhovoru. ,, Já se ti zdám jiný? Podívala ses vůbec teď někdy do zrcadla?" vyštěkl. Slzy se mi nahrnuly do očí.,,To ty hormony, však víš....je mi to moc líto......já zase zhubnu.............." Připomíná mi mého otce. Taky číhal na každou příležitost, aby mě mohl zkritizovat, ukázat mi, jak jsem nemožná. Dalo skutečně hodně práce, abych měla po celou dobu studia na gymnázium vyznamenání. A pochválil mě otec??? Kdepak!!!Cítil se ohrožen, že by jeho dcera mohla mít vyšší vzdělání jak on. Vysokou jsem  dokončila s červeným diplomem. Táta se na promoci neukázal, protože ho prý chytl žlučník. Nevěřím. Podle mě nepřišel proto, aby nemusel uznat, že se mi jedinkrát něco doopravdy povedlo.,, Máš dojem, že si nezasloužím, abys mě měl rád?" zeptala jsem se Roberta plačtivě.,, Co to plácáš, ty trdlo? Doma si vážně musíme promluvit," objal mě a smazal předchozí konflikt. Brečela jsem štěstím pokaždé, když se z dvojníka mého otce opět vyklube Robert. Ten laskavý, milující, něžný pětačtyřicátník, který má nade mnou čarovnou moc.

                                                                                           

 

MONIKA

,, Vzpomínala jsem, jak jsme se seznámili.Připomněly mi to tvoje oči, před chvilinkou měly podobný výraz jako tehdy na té chodbě."

,, To proto, že ses mi už tenkrát děsně líbila. A pořád se mi děsně líbíš. Mám tě každým dnem raději."

Jak jsem se mu mohla líbit? V den pohřbu vlastní ženy by se přece neměl ohlédnout, ani kdyby šla kolem Julie Robertsová.

,, Já si jsem svými city jistý," pravil rázně. Byl si i u první svatby jistý? Pokud ano, pak jeho láska moc neznamená, když si pět měsíců po smrti milované vezme další milovanou.

 

INGRID

Není to nespravedlivost, že ji musím každý druhý víkend pouštět k bezcharakternímu hajzlovi, který nás bez mrknutí oka opustil? Možná by chtěla žít u Roberta a se mnou zůstala jen ze soucitu a třeba by se jí ulevilo, kdybych naráz spolykala všechny prášky na spaní, napadá mě najednou. To je ale náhodička, že mě ty nejčernější myšlenky napadají každý sudý pátek v měsíci,co??? Cítím, že se potřebuji napít. Zatím jsem bez alkoholu nezvládla jediný osamělý víkend.

 

LENKA

Když se ke mně nastěhoval Robert, přišlo mi samozřejmé, že nechám udělat klíč i pro jeho dceru. Teď bych nejraději nechala vyměnit zámek, ale na to je pozdě. Před 3 týdny jsem ji načapala s jakýmsi puberťákem v jejím pokoji. Ten kluk měl kroužek v nose, vlasy obarvené na uhlovou čerň a na nohách kanady, které si pochopitelně ani neobtěžoval zout. Jakmile za ním zapadly dveře bytu, prošmejdila jsem všechny zásuvky, kontrolovala peníze a zlato.

Robertovi jsem nic prozradit nemohla, aby neměl dojem, že si na jeho dceru stěžuji. Když je přítomen, je Eliška jak vyměněná. Dělá nevinné obličejíčky, říká prosím, děkuji a Roberta oslovuje tatínku. Co asi může vyrůst z falešné čtrnáctileté potvory? Vzpomněla jsem si, jak mi poprvé pověděl o své dceři. Byly to samé superlativy, člověk by si málem myslel, že je to zázračné dítě. A pak jsem Elišku poznala a dlouho si nechtěla připustit, že je to rozmazlený, nevychovaný fracek a že chyba není ve mně.

 

MONIKA

Ano, jistěže na Damiánově předchozím manželství je cosi znepokojivého, nepochopitelného a udivujícího, ale proč se tím musím neustále zaobírat ??? Je to snad moje věc, jestli ji miloval, či nikoliv ???,, Moniko, co je s tebou? Připadáš mi od svatby jak pod vlivem opiátů....",, Pořád musím myslet na tvoji mrtvou ženu. Mám strach, že jsem blázen. Takhle příšerně se přece nikdo nemůže trápit minulostí !!! Měla bych být šťastná, že jsi teď se mnou a co bylo, to bylo. Ale já to nedokážu, chápeš???Mám dojem, že sis mě vzal jen proto, že ji už mít nemůžeš a někoho potřebuješ."

,, Něco ti povím, zareagoval na můj vnitřní monolog, jako by jej četl. ,, Nikdy jsem nikoho neměl rád tolik jako tebe. Věděl jsem to od první chvíle a nedokážu ti vysvětlit, jak je to možné. Je mi nepříjemné vzpomínat na můj předchozí život, chtěl bych začít znovu od nuly a s tebou. Ale  pokud je pro tebe opravdu tolik důležité, vědět o mé minulosti, tak se ptej, jak často budeš chtít."

 

INGRID

Už přes rok mám dojem, že patřím na obě strany stolu. Jsem terapeut a pacient v jedné osobě. Taky mě opustil manžel, taky mě obral o mládí, majetek i spánek. To kvůli němu tolik piju a pak v práci cucám hašlerky, aby pacienti necítili alkoholové výpary. Jediný rozdíl mezi námi je v tom, že já jim to nemůžu povyprávět. A tak sedím a poslouchám o cizích životních osudech a je mi, jako bych slyšela o tom svém.

Patnáct let jsem chtěla Roberta šetřit, nezatěžovat ho hloupostma, neobtěžovat ho věcma, které jsem schopná si sama vyřídit. Chtěla jsem, aby byl na mě pyšný a aby byl se mnou šťastný. Myslela jsem si, že tak je to správné. A on si odejde k ženské, která u benzinové pumpy třikrát oběhne auto, aby zjistila, kde má nádrž. Mýlila jsem se naprosto fatálně a to bych měla lidským duším rozumět, mám na to přece školy!!!

 

MONIKA

Pochopil!!! Pochopil, že se nikdy nebudu cítit dobře v domě, který byl domovem jiné ženy, který pro jinou ženu vybral, koupil, posléze opravoval a zařizoval podle jejího vkusu. Pochopil, že nestačí převléci lůžkoviny, odvézt nebožčino oblečení do Armády spásy a předstírat, že tohle letiště se poprvé stává manželskou postelí. Potom hodil hrnky do koše a přidal i svícen. ,, Vybereš si svoje nádobí, hlavně už se netrap," řekl s takovou dávkou porozumnění, že jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela dojetím.

Na okamžik mi bylo lépe. Zalichotil mi svým chováním, bylo to, jako by si mě právě v tu chvíli doopravdy vybral, ale pak jsem si uvědomila, že by musel vyhodit veškerý nábytek, auto, kterým ona jezdila strčit do bazaru a v neposlední řadě prodat dům. Gesto s hrnky bylo hezké, ale zůstávalo prázdným gestem. Můj problém je mnohem hlubší. A jak to tak vypadá, Damián ho nevyřeší. Budu potřebovat odborníka.

 

                                                                                                                      

 

INGRID

,, Už se nastěhoval," povídá kolegyně Marta. A neříká to právě nadšeně. Dívám se na ni a snažím se o objektivní pohled. Je jí pětačtyřicet. Vypadá na svůj věk? Zdá se mi, že ne. Chodí oblékaná velmi mladistvě a přitom vkusně. Zaslouží si lepšího chlápka, než plešatého matikáře, v duchu vynáším příznivý verdikt.

,, A jsi spokojenější?" ptám se. ,,Právě, že ne. Je u mě sotva týden a už se snaží vnést do mého života řád. Popsal mi všechny kořenky v kuchyni a seřadil je podle abecedy. Podobně seřadil veškeré knihy v knihovně a zásuvky v lednici. Horní police obsahuje potraviny začínající na písmeno A až G, druhá H až N a třetí zbytek abecedy. V pondělí jsem sýr nedala pod S nýbrž pod E jako eidam. Mělas slyšet ten proslov. A včera jsem donesla čtyři banány a dva grepy a podle zvyku je strčila dolů. Úplně ho to vystřelilo ze židle.

,, Pošli ho ke mně, evidentně psychologa potřebuje. Nebo možná spíš dokonce psychiatra." ,, jasně, že s chlapem ti bude líp. Ale ty sis nastěhovala domů magora. Zbav se ho co nejdřív, jinak tě umoří. Pedanti jsou nesnesitelní, mohla bych povídat story, slýchám o tom denně," pronáším zasvěceně.

 

LENKA

Mám dojem,že mě ta zpráva zadusí. Od devíti od rána, kdy mě můj gynekolog se slavnostním úsměvem oslovil maminko, hrozí, že exploduji štěstím.

A Robert nebere mobil.

,, Jestli všechno dobře dopadne, tak z vás bude babička a děda," vybaluji to hned v úvodu. Doufám, že taková novinka prolomí ledy, představuji si, že mě obejmou a máma bude slzet štěstím:,, Tak ses dočkala holčičko." Nic takového se neděje. Mlčky na mě zírají a po chvíli mě táta omráčí otázkou:,, A s kým to máš?" ,, S manželem, s kým jiným!!!Copak nemáte aspoň trochu radost?"už zase popotahuju a cítím se provinile, jako ostatně celý svůj dosavadní život. Asi jsem naprosto nemožná, chyba musí být ve mě, jinak by mě přeci měli rádi!!! Všichni normální rodiče mají rádi své děti!!! I kriminálníci a prostitutky mívají milující rodiče, tak jak to, že ne já???

,, Proč brečíš? Můžeš mi vysvětlit, proč zase brečíš?" táže se mě máma znechuceně. Má pravdu, brečím, co mě zná. Stačí brknout na citlivé místo a už se koupu v celých vodopádech slz. Ke dveřím odcházím sama, ani jeden z nich se nezvedne, aby mě doprovodili. Když nasedám do auta, volá konečně Robert. ,,Promiň, vím že jsi mě sháněla, ale měl jsem důležitou schůzku." ,,To nevadí," vzlykám do telefonu, skoro mi není rozumět. ,,Co je? Stalo se něco Elišce?" vyhrkne a já se cítím jako to nejopuštěnější stvoření na světě.

 

MONIKA

,, Nejste blázen," ujistila mě ta sympatická psycholožka Ingrid před čtrnácti dny. A taky si opakuji všechny rady, které mi dala!!! nezaobírat se minulostí!!! Vyvarovat se jakýchkoliv nebezpečných myšlenek i podnětů k nim a pokud se již fantazie rozběhne, snažit se ji ukočírovat jiným směrem. Sebemenší důkaz lásky, který mi Damián dá, si zapsat do deníku a když je nejhůř, celé si to dvakrát, třikrát přečíst. Nevěřit, že podobné hovory o Miriam můj stav zlepší. Informace jsou živnou půdou pro chorobnou představivost.

 Myšlenky na to, čípak to byla žehlička u žehlícího prkna jsem dokázala udusit hned v zárodku, ale pro jistotu jsem spolkla tabletku antidepresiv, které mi mají napomáhat vyrovnat se se žárlivostí nebo co to vlastně je. Jedna z košil byla u límečku zašitá. Drobnými, i když nepříliš vzhlednými stehy. Při podrobnějším ohledání jsem zjistila, že původně byl utržen i knoflíček s kouskem látky. Fantazie se rozjela na plný plyn. Už to nešlo zabrzdit. Viděla jsem Damiána s Miriam při vášnivé předehře. Chytil mě úplný běs. Začala jsem prohrabovat skříňky. Ze štůsků fotek vypadla tuhá kartička. Okamžitě jsem poznala Damiánovo drobné, téměř dívčí písmo a překvapeně četla.

Nemusíte mít strach, že žena, která se s vámi pohádá a zamkne v pokoji, spáchá sebevraždu. Zkouší si tam klobouk.

R. Gómez de la Serna

Zmátlo mě to. Takhle se to tedy stalo? Pohádali se spolu a ona pak navzdory tvrzení španělského básníka zabila???

Mechanicky jsem se přitom dál prohrabávala obrázky a najednou jsem ztuhla. Na jedné z fotografií byla Miriam vyfocená podobně, jako kdysi Demi Moorová. Krásný černobílý záběr ženy ve vysokém stupni těhotenství. Já s ní děti nechtěl.............Nepřál jsem si, aby dítě bylo po ní.............Miriam se prostě nehodila pro mateřství...........to byla Damiánova slova, která mi náhle prosakovala mozkem a jako kyselina rozežírala všechna dosavadní vyznání, která mi kdy řekl.

 

INGRID

Vím o něm, že je rozvedený, má tři syny, rodinný domek na předměstí a v něm malý obchod s potravinami. Píše bez pravopisných chyb, ale to může být i tím, že používá Word, který chyby vyhledává. Inklinuje idealizací vlastní osoby, ovšem podobné sklony má 90% mužské populace. Je o dva roky mladší než já, plešatý prý není, nekouří, pije zřídkakdy, příležitostně hraje na kytaru, zálibu má v zahradničení a cyklistice.

Když vcházím do restaurace, překvapeně zjišťuji, že mi pořádně tluče srdce. Konverzace je po celý večer poněkud křečovitá. Jsem rozhodnutá věnovat mu minimálně tři měsíce svého zpackaného života. No a pak se uvidí. ,, Myslíš, že bychom se mohli vidět i zítra, anebo ti jedno setkání se mnou vrchovatě stačilo?" ,,Můžeme se vidět i zítra," odpouštím mu neobratné parkování.

 

LENKA

A pak ještě Monika. Zavolala jsem jí, pověděla, že se stal zázrak a já jsem konečně těhotná a ona jen zamumlala něco jako: to Damiánova první žena taky. Ale ta je přeci mrtvá.

Zbláznil se celý svět? Anebo jsem se zbláznila já, protože očekávám, že se mnou někdo bude sdílet moje štěstí???Proč si připadám, jako bych provedla něco špatného nebo nemravného??? Jenom z důvodu, že se po dlouhé době upřímně raduji???

 

MONIKA

Damián vchází do dveří pokoje, úsměv mu tuhne na tváři. Třeštím na něj oči urputně jak Bohyně pomsty. Ani jsem se neobtěžovala fotografie schovat. Jsem slídil, dobře, uznávám, ale co je on???Lhář, podvodník, nebezpečný maniak???,, Promiň, měl jsem dojem, že jsem je vyhodil," říká docela mile. Chytrý nebo vychytralý???,, Já s ní opravdu děti nechtěl," povídá tiše Damián ,,vlastně jsem byl skoro rád, že o to nakonec přišla." A hned v zápětí mě tiskne v náručí. Ani nevím jak se to stalo, ale najednou mu bulím na rameni o on mi šeptá do vlasů, jak šíleně mě miluje.

,,Celé moje předchozí manželství byl omyl. Snažím se na ně nemyslet." ,, A jak ti mám věřit? Co když mě jen využíváš, abys na ni zapomněl? Co když ji ještě pořád miluješ?" vzlykám hystericky. Teď by mě měla psycholožka vidět!!!Už by neříkala, že jsem lehčí případ.

,, Máš pravdu, žádné hmatatelné důkazy mé lásky, o které by ses mohla opřít, neexistují, ale přesto tě mám rád. Miriam byla cvok."

Cvok???Takže další pojítko mezi mnou a ní??? Má Damián prostě jen smůlu anebo si záměrně vybírá vyšinuté ženské???

 

INGRID

,, Lenka je těhotná," pravila bezbarvým tónem Eliška, ihned po návratu od svého otce. ,, Fajn," nutila jsem se do nadhledu. ,, Aspoň budeš mít konečně sourozence. Potřebuješ ho jako sůl." ,, Táta se na to ale moc nadšeně netváří." ,, Táta už je dávno ženatej a ty ještě ani nemáš chlapa," vyhřezla z Elišky veškerá nenávist. ,, Nechtěla jsem ti to říkat, dokud si nebudu více jistá, ale někoho už taky mám," bránila jsem se slepými náboji. ,, A kdy mi ho představíš?" otázala se. Nebyla jsem si jistá, jestli se ptá na Petra, či jeho dospívajícího syna. Svým neprůbojným projevem se mi pokaždé na okamžik zprotivil. Už jsem viděla Elišku, jak ho srovnává s Robertem. Bylo jasné, že v tom souboji by neobstál, nechtěla jsem ho shazovat. Byl ke mě milý a pozorný. Osamělost a touha mít někoho blízkého z něho prýštila jak hnis z bolavé rány. Nezaslouží si být předhozen mé dceři, která muže hodnotí podle zevnějšku a značkového oblečení.

 

Lenka

Neviděla jsem Moniku od svatby, těším se na setkání s ní. Po telefonu zněla Monika divně, až nepříčetně. ,, Tak co, jsi konečně šťastná?" ptá se Monika a významně pomrkává směrem k mému podbřišku. ,, Robert to dítě nechce," vzlykla a pak už slzy nedokážu zadržet. ,, Myslím, že mu stačí jeho dcera. Popravdě řečeno, já mít takovou dceru, po dalším dítěti už taky neprahnu. ,, někdy mě napadá, jestli nemá nějakou ženskou. Udělal to první ženě, proč by to nemohl udělat i mě," přemítám nahlas.

,, Já si jen myslím, že chlapi jsou svině," povídá Monika a vzhledem k velmi vysokým podpadkům neuvěřitelně rychle odchází. Bez placení.

 

MONIKA

Žárlím. Žárlím na popel z těla mrtvé ženy, žárlím na vzpomínky, které po sobě zanechala, žárlím na předměty, kterých se dotýkala, žárlím na slova, která šeptala v posteli mému muži. Žárlím na chvíle, kdy se spolu smáli, žárlím na čas, který jí věnoval, na polibky, myšlenky, stisky rukou, letmé doteky, touhu, zlost, hádky, udobřování se..............

,, Tak pojďte, paní Balounová," zve mě dál psycholožka. ,,Změnilo se něco od minule?" táže se psycholožka.,, je to mnohem horší," vydechnu.

,, Já totiž nesnesu pomyšlení, že mohl být šťastný i s někým jiným než se mnou. Potřebuji, aby patřil jen mně, abych pro něj byla ten nejdůležitější člověk na světě." ,, Jeho bývalá žena je mrtvá, takže je zde velice reálná naděje, že skutečně jste ten nejdůležitější člověk vy," povídá laskavě.

,, Víte, já se toho potřebuji zbavit. Jinak si znepřátelím všechny blízké. Na manžela jsem protivná, tuhle jsem vyjela i na mámu, když telefonovala, a včera jsem se úplně nesmyslně pohádala se svou nejlepší kamarádkou. Nikdy dřív jsem v sobě nemívala tolik zášti." ,, Mám o Lenku strach. Myslím, že ty stresy jí neprospívají. Mohla by o to dítě přijít. Už se jí to jednou stalo. To když jí zahýbal první manžel," vysvětluju s naléhavým pocitem, že Lenka je mnohem důležitější než já. Doma budu možná litovat, že jsem sobecky nevyužila celou hodinu k vyblití se ze svých problémů. Psycholožka se tváří, že ji záležitost s Lenkou zaujala, dokonce mi navrhuje:,, Kdyby vaše přítelkyně měla závažné problémy v manželství, klidně ji přiveďte, něco třeba vymyslíme, aby své dítko donosila v relativním klidu." A mně to vůbec nepřipadá jako špatný nápad.

 

INGRID

A je to tady! Porušení profesionální etiky, stavění vlastních zájmů nad zájmy pacienta. Ale proč mi náhoda přihrála do cesty nějakou Moniku Balounovou, když ne proto, abych se přes ni dostala na kobylku ženské, která mi zničila život? O tom, že přítelkyně mé pacientky - Lenka, je ta Lenka, vůbec nepochybuji. Všechno do sebe příliš dobře zapadá. těhotenství, manžel Robert, její věk. V duchu si blahořečím za to, že jsem se po rozvodu vrátila ke svému rodnému příjmení a zároveň se modlím, aby ho Lenka neznala.

Celou tu dobu bez Roberta jsem se topila v žárlivosti, ukřivděnosti, opuštěnosti a bezmocnosti. Petrovi vděčím za to, že už zase držím hlavu nad vodou.

 

LENKA

Robert se ke mně blíží a už se netváří, že jsem ta nejkrásnější. Už se tváří, že by mě nejraději roztrhl. ,,To se musíš zase tak předvádět?" syčí na mě nanávistně. ,,Moc dobře víš, jak mi na tomhle večírku záleží. A ty nemáš nic lepšího na práci, než tady předstírat mdloby. Jsi těhotná pár týdnů a už se z toho snažíš vytřískat pro sebe co nejvíce výhod, co?" je mi na zvracení. V puse se mi hromadí další a další sliny, skoro je nestačím polykat. Mám strach, že když budu chtít Robertovi odpovědět, obsah mého žaludku skončí na jeho polobotkách. A tak mlčím a nechám si polohlasně spílat.

 

MONIKA

,, Paní Balounová!" Přichází sousedka až k plotu, dělícím naši zahrádku od její. ,, My se ještě neznáme, já jsem Grulichová. Ještě jsem vás na zahrádce neviděla......." Ani mě vidět nemohla. Jsem tu poprvé, okopávám keříky, vytrhávám plevel a odstraňuji uschlé květiny a rostliny, jejichž jména by mi nejspíš vůbec nic neřekla a proto se na ně ani neptám. Ale tchyně by se v poledne mohla zeptat, proč se nestarám o zahrádku a tomu chci předejít. ,, to minulá paní Balounová byla na zahrádce pořád. Však všechny záhonky, i ta skalka, to je její dílo. Chuděrka paní Miriam byla skvělá žena. Kolik ona měla elánu! A pro každého úsměv a dobré slovo. Všichni ji měli rádi. Co ona za den zvládla, to by nikdo nedokázal! A ještě večer měla náladu posedět s přáteli. Tady u ohniště se vždycky scházeli, samí příjemní lidé. Zpívali do noci, bavili se. A mně to nevadilo, to já vidím ráda, když jsou mladí lidé šťastní. On pan Baloun asi na žádné velké oslavy ještě nemá náladu. Užil si svoje. všichni ho litovali. Prvně synáček. A pak ta tragédie s manželkou......Není divu, že se tak brzy oženil. Potřeboval začít znovu. Setřást to ze sebe. Jinak by se zbláznil......."pokračuje bába, ohleduplnost sama. Už ji neposlouchám. Nejde to, i kdybych chtěla. Její řeči proplouvají kolem mých uší neslyšně jako hejna ryb. Slovo synáček mi vyrývá hlubokou brázdu napříč mozkem. Synáček!!!Vždyť Miriam údajně o dítě přišla!!! S motyčkou v ruce a s gumovými rukavicemei vbíhám do obýváku, ztělesněná lítá saň.

,,Moniko, já ti přece nelžu. Když ti někdy neřeknu celou pravdu, to ještě neznamená, že lžu. Chci tě chránit," vysvětluje konejšivě.,, Hoď myšlenky na Miriam za hlavu. Nestála za tvoji pozornost, věř mi," pronáší cynicky. Už zase se mi zdá, že přede mnou stojí cizí člověk.

,,A co dopis na rozloučenou?" vyzvídám i přesto dál. Damiánova minulost se pro mě stává drogou. Každý den potřebuji několik dávek a jejich množství se neustále zvyšuje. ,,Žádný nenechala." ,, A to ti nebylo divné?" nějak nemůžu přestat. ,, V té době už jsme spolu vůbec nekomunikovali, tak proč by se loučila?"

 

INGRID

Dnes oslavím čtyřicetiny. Budeme mít třicetilitrovou bečku piva, opečeme kýtu na rožni a k Petrovi přijede i kolegyně Marta, naštěstí již bez matikáře. Taky se poprvé seznámím s jeho bratrem a švagrovou. Mám hroznou trému. Zatahování do rodiny bývá vždy poněkud ošemetné.

Život bez Roberta se mi už nezdá tak nanicovatý. Krátce po sedmé se vrací Petr z obchodu a hned v zápětí přijíždí jeho bratr a švagrová Tamara. Jsem docela vykulená, Petr mi zapomněl říct, že jsou s bratrem dvojčata. Cítím se mezi nimi mimořádně dobře a to je ten nejhezčí dárek k narozeninám.

 

LENKA

Odjíždíme na chalupu - bez Elišky. Robert je naštvaný, i když díky bohu ne na mě.,, A co přesně ti řekla?" ptám se, a to nejen proto, abych konečně něco prohodila. Opravdu mě zajímá, čím ho tak vytočila. Prozatím byla drzá pouze na mě. Na Roberta nikdy. ,,Že by prý tentokrát raději zůstala s Ingrid. Tak jsem jí řekl, že jestli má s matkou a tím jejím hotentotem lepší program, tak že k nám nemusí chodit vůbec." ,,A víš co ona na to?!" hlas mu přeskakuje do různých výšek.,,Že to nevadí, když k nám nebude chodit. Prý se u nás stejně nudí.Rozumíš???" Zvoní mobil. V duchu děkuji člověku, který chce s Robertem mluvit. Alespoň budu ušetřena dalších nekonečných hovorů na téma Eliška.  V ,,Hands Free" to zapraská.,,No prosím?!" zahučí Robert ještě jednou. A pisklavý hlásek se otáže ,,To jsi ty, miláčku?" Miláček div nezcepení, ale reaguje pohotově:,, To bude asi omyl." Než stačí mobil típnout, zaslechnu ještě udivené:,,Robe.....   " Je zvláštní, že zatím necítím bolest. Spíš něco jako rozbřesk. Konečně mi dochází, proč se Robert v poslední době tolik snažil. Vytušil, že ho podezřívám, chtěl mě ukolébat v nevědomosti, chtěl, abych polevila v ostražitosti a začala mu zase důvěřovat. A skoro se mu to povedlo.

 

INGRID

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Jako rána na solar plexus. Návratem Petrovy bývalé ženy jsem tedy po právu zaskočena.,,Prostě to chce zkusit znovu. Myslím,že bych jí možnost měl dát. Máme spolu tři děti," apeluje Petr na mé sociální cítění.  To snad věděla, když ho opouštěla, že spolu mají děti, ne??? A teď, když se Petr vzpamatoval a žije svůj život, najednou chce všechno rozbořit.

Jdu do lednice a vytahuji z mrazáku půllitr vodky. Je na čase trochu potrápit odpočatá játra.

 

LENKA

Trávili jsme dovolenou na chalupě i s Eliškou a jejím psem. Z Roberta vypadlo, že musí maximálně na tři dny odjet do Brna, kvůli naléhavým povinnostem v práci. ,,A bude jezdit na noc za námi?" ptá se Eliška. Jak to, že mě to nenapadlo? Těch pětapadesát kilometrů není přeci taková dálka, aby musel nocovat v Brně. Najednou jesm neměla stání. ,,Vydržela bys tady sama? Nejpozději do devíti budu zpět." ,,Měla ses dát k FBI," uculovala se škodolibě, ale mě už nezajímala. Poprvé jsem jela s tou kraksnou přes sto kilometrů v hodině.Přelétla jsem očima parkoviště. Služební oktávka tam stála. Zbývala miniaturní naděje, že je Robert doma sám. Naděje vyprchala rychleji než bublinky z šampaňského.,, Slečna Romana mi pomáhá s nějakými dokumenty," valil mi klíny do hlavy. Ale proč byl u toho v županu, mi vysvětlit nedokázal.,,Ať ti slečna Romana pomůže sbalit tvoje věci," pravila jsem statečně a odešla. Ani nevím jak jsem se dopravila zpět na chalupu. Celkem bravurně jsem zacouvala k zídce. Eliška se ke mně rozeběhla, tloukla do mě pěstmi a mezi vzlyky ze sebe vyrážela:,,Ty krávo, já tě nenávidím. Slyšíš, nenávidím tě!!!!"Co se dělo potom, si nedovedu přesně poskládat. Jsou to jen takové útržky, jako když se vám rozsypou fotografie z alba. Kaluž krve. Plačící Eliška. Zadní pneumatika zamatlaná krví a srstí. Nehybné tělíčko štěněte. Eliščin obličej zkřivený nenávistí a žalem.

Vzala jsem do rukou mobil a vyťukala textovku: Moniko, psycholozku budu potrebovat jako sul. Pokud tvoje nabidka plati, ozvi se.

 

MONIKA

,, Když jsem se ženil, doufal jsem, že se nikdy nebudu rozvádět. Pomyšlení, že by moji ženu po mně získal někdo jiný, mě vždycky přivádělo k šílenství. To byl pravý důvod, proč jsem s Miriam žil, jinak nás nespojovalo vlastně nic. Víš, proč jsem si tě vybral? Protože ty jsi úplně jiná než Miriam. Je v tobě spousta citu, umíš ho dávat, nevyžaduješ soukromí, nepotřebuješ trávit takové množství času sama, nepoflakuješ se s partou po barech a s kamarádkama po odpoledních netlacháš o blbostech. Ty umíš žít v páru. Miriam to nezvládla, byla spíš solitér. Ona spoustu věcí nechápala. Hlavně nechápala, co je to láska."

V duchu jsem si tipla: Být majetkem toho druhého???

 

INGRID

Ještě nedávno jsem se těšila, jak svoji sokyni pokořím. Za chvíli má přijít do ordinace, ale já už k ní necítím žádnou zášť. Necítím ji, ani když usedá naproti. Představovala jsem si ji jinak. Ženu - vampa. Bezcitnou arogantní mrchu. Tohle je spíš puťka. Dlaně má položeny na vypouklém bříšku. Vypadá jako by to malé chránila.,, Jediné co potřebuji, je klid," říká mi.,, Opustil mě manžel. V pořadí druhý," prozrazuje jakoby omluvně. Vykládá o Robertovi a zmiňuje se i o mně: ,,Víte, najednou vidím manželovu bývalou ženu v docela jiném světle, chápu i to, že musela být protivná. Jen nevím, jak s ním mohla tak dlouho vydržet. ,,Já jsem jeho bývalá žena," slyším se říkat. Je zaskočena. Tohle nečekala. Omlouvá se mi:,, Nechtěla jsem vám ublížit". Překvapuji sama sebe - věřím jí to. A pak se překvapuji znovu, když večer volá Petr:,, S manželkou to nevyšlo. Jen pomotala dětem hlavy." Nejen dětem, pomyslím si a pokládám sluchátko.

Jsem vyléčená. Z Roberta, z Petra, ze žárlivosti, závisti, zášti.

Konečně je to opravdu za mnou. Ode dneška začínám znovu.