Štroblová Soňa

Hra o peníze

ZKUŠENOST NENÍ TO, CO SE NÁM STALO, ALE TO, CO Z TOHO ČLOVĚK UDĚLÁ!!!

USMÍVEJ SE, ZÍTRA BUDE HŮŘ!!!

Šílenci. Kolotoč peněz s sebou totiž přináší snadnější a sladčí život, ale také větší a zapeklitější problémy.

Měli je všichni a jen tak vypadali, že jsou bezstarostní a bezstarostně se tvářili, především mezi sebou.

Není pravda, že si ženská na samotu zvykne. Nejsmutnější jsou totiž ty, které se tváří, že jim to nevadí.

Vadí to všem.

Jak si ale hledá ženská po čtyřicítce přítele, nebo dokonce partnera pro život?

Vždycky to musí přijít tak nějak samo.

Často se člověk dívá, kam vlastně vlaje kouř, místo aby se podíval, odkud vítr vane.

Se štěstím je to jako s brýlemi, stále je hledáme a ony nám zatím sedí na nose.

Stárnutí vás neuchrání před láskou, ale láska vás do jisté míry může ochránit před stárnutím.

Každý z nás je tu proto, aby si zabrnkal na strunu mezi zrozením a smrtí.

Člověk je spokojen tehdy, pokud se smíří s tím, co nemá.

A najít harmonii mezi ambicemi a vlastními možnostmi je někdy obtížné. Navíc je tu ještě to cosi ,, extra ", co je odněkud shůry a co se nedá nikde sehnat. Talent, štěstí, dar od Boha, každý tomu říká jinak. Žebrák touží po páru bot stejně jako boháč po drahém diamantu.

Jde jen o to, odhadnout své možnosti.

Vezmi to jako potěšení a je to potěšení!!!

Ber to jako utrpení a je to utrpení!!!

Láska je jako karavana, co do ní nepřineseš, to v ní není.

Svět se skládá z hmoty, život z příběhů.

Ještě dnes se dělí emigranti na ty ,,po válce ",po ruské okupaci a na ty, co přišli pak. Ti mají nejhorší pověst - s nánosem emigrace materiální, nikoliv politické. Těžké začátky, řada různých profesí, od těch nejhorších až po vypracování se v určitém oboru a konečně vítězství, dům, auto a peníze na studia dětí, daně, doktora a důchod. A dovolenou v Mexiku. A Čechy? Stesk, který už dávno přešel. Byly tam už všechny, ale jen se podívat a zase honem domů. Doma jsou přeci tady. V Kanadě. Už si tam s nikým nerozumějí. Češi jsou jiní - závistiví a líní.

Aby žena obstála, musí se chovat jako muž, vypadat jako žena a dřít jako mezek.

Co člověk, to postava, co člověk, to nějaká maska, co člověk, to nějaký osud, a pravda???

Kde je ta pravda, kterou všichni pořád hledáme???

Chodíme po světě nazí a hledáme si šaty.

Někdo skončí v hadrech, někdo najde ten správný butik hned a někdo bude nahý asi pořád.

Kanada není Amerika.

Celý život se všichni hledáme, Američané shánějí kořeny kdesi v Evropě a v Kanadě je indiáni ze dne na den ztratili.

Potácejí se po ulicích, opilí a zdrogovaný a zjevně nešťastný.

Mají prý metabolismus, který alkohol a drogy zásadně nesnáší. Přišli o svou identitu a mně jich bylo líto.

Kanaďané jsou jako děti, hluční, zvědaví a nejsou vůbec lstiví, indiáni jsou uzavření a zádumčiví, o svých citech a životě vůbec - mlčí.

Jejich kultura je jiná, duchovnější a tajemnější.

U nás je to supr.

Jsme taková správně rozcapená země.

Všichni chtějí všechno, ale nechtějí pro to nic udělat. A většina mluví o tom jak se mají špatně.

Ale nemají.

Pojď se mnou někdy do Moskvy nebo do chudší čtvrti v Americe. A ušetříme miliony slov.

Teprve až všechno živé vymře, člověk pozná, že peníze nelze jíst.

Život mě přestával bavit. Peníze, které jsem jako makléř vydělala, jsem ani nestihla utratit a lidé, se kterými jsem se stýkala, mě zkrátka nebavili.

Množství peněz coby měřítko života, nebyl prostě můj styl. Chtěla jsem si povídat, sdílet a přátelit se. Při téhle zatracené práci to ale nešlo. Začínala jsem mít pochybnosti.O sobě, o životě, o jeho smyslu.

Zcela šťastný se necítí nikdo, ledaže by byl opilý!!!

Začala jsem strádat. Chtěla jsem se uplatnit. A tak jsem se vrátila domů. Sama, bez práce a bez domova. Věřila jsem, že to dokážu.

Postavit se na vlastní nohy, uplatnit se a žít. Bylo to snad naivní???

Chyběly mi vztahy, souznění a příroda. Byla jsem v Paříži, ale hodně sama. Ale v Praze už mě nikdo nečekal. Ztratila jsem kontakty.

Za dva roky se toho hodně změnilo.

Tvrzení proti tvrzení.

Nakonec jim tedy dlužím já. Já i můj obhájce jsme zkoprněli. Poprvé v životě mě někdo takhle nařkl a poprvé v životě jsem si také uvědomila, jak nebezpeční jsou ti, kteří stavějí peníze nad své svědomí a vlastně nade všechno.

Soud jsme nakonec vyhráli, chyběly jim důkazy a hlavně to sem nepatřilo. Já už ale přesně věděla, že pravda nemusí vždy zvítězit, mají-li ji v rukou podvodníci.

Je totiž příliš snadno manipulovatelná.

Byla jsem emigrantem ve vlastní zemi.